Podivný strachy psa

neděle 18. února 2018

Nevím, jestli jsem vám někdy o našem čtyřnohém daru psala, ale dneska se o něm určitě něco dozvíte. Jmenuje se Fero a ne, my jsme ho tak nepojmenovali. :D Ferko byl "zabavenej" a zachráněnej Československým kastračním programem, který objíždí romské osady na Slovensku a kastruje psy - ty buď v osadě zůstanou majitelům nebo odjíždí do útulku, kde se jim hledá domov a odkud většinou putují za novými páníčky do Německa. Přítel na tyto akce dříve jezdil a byl u odchytu i tohoto našeho cigáňa. Jedna paní na okraji osady jim tenkrát řekla, že nikomu nepatří a že ho můžou odvízt. 

Takže Ferko dostal jméno Fero a dva roky žil v útulku. Nikdo ho totiž nechtěl, protože prostě vypadá jako ten starej cigáň a útulek se jednoho dne tak přeplnil, že někdo musel z kola ven. A tak Fejo docestoval k nám do Brna "na dočasku". A je s námi doteď a už napořád. ♥

Fejko je asi nejvtipnější pes na světě, protože je hroznej posera. Přestože vypadá jako největší trhač a když se nám splaší v parku a lítá okolo a kouše do stromů, lidi držej svoje čivavy na vodítku tak pevně, že chudák čivava najednou chodí jenom po zadních (true story). Když si ho děti chtějí pohladit, tak se vždycky ptají, jestli můžou, protože ten náš knírač prostě vypadá, že si k večeři nejradši dává batolata. 

No a přitom je to největší strašpytel.

Takže tady máte seznam všech těch jeho divnejch strachů, ze kterých buď chytáme záchvaty smíchu a nebo (pokud jsme na veřejnosti) rudneme studem a plácáme se do čela. 



Mé veterinární přání

neděle 11. února 2018

Během let, co jsem si umanula, že se za každou cenu stanu veterinářkou, se moje idealistická vize několikrát změnila a stále mění. Když si něco vysníte už ve školce a nemáte ani potuchy, co taková veterina je a naivně si představujete, že zvěrolékař prostě jenom léčí zvířátka a nikdy jste u něj pořádně ani nebyli, není se čemu divit. 

Na střední jsem si usmyslila, že za žádnou cenu nebudu sedět v ordinaci a (nedej bože) jenom očkovat psi a kočky. To já budu dělat víc. Já budu cestovat, budu externě pracovat v záchranných stanicích, zoologických zahradách a zachraňovat ohrožené druhy v Africe a chránit želvy na Bali. 

Po prvních letech na veterině jsem dostala první šoky, nejenom že jsem si nějak neuvědomila, že existují i krávy, ovce nebo prasata, ale zjistila jsem, že ta škola je taky hodně o nich. (Příliš hodně pro moje gusto.) A exoti jsou povinný jen v jednom semestrovém předmětu a to je šmitec. 
Začala jsem chodit na praxi, kde se očkují psi a kočky (+ X dalších super věcí jako je specializace na onkologii) a zjistila jsem, že mě taková veterina vlastně hrozně baví. Začala jsem se propašovávat na kliniku exotů a uvědomila jsem si, že plazi by mohly být moc a moc fajn a že nějaký opičáky, slony a delfíny asi ke štěstí vůbec potřebovat nebudu. 

Teď jsem ve čtvrťáku a moje představy dokonalého života zcestovalé veterinářky se otočily o 180°. A o tom je vlastně tenhle článek. Co si přeju právě teď. 

Přátelé, předsevzetí č. 1

neděle 4. února 2018
Přiznávám zcela otevřeně stala se ze mě Puťka Domácí. V mém krásném vztahu s Dávidkem jsem tak nějak zpohodlněla a jako každá správná Puťka jsem všechno vylejvala jemu a na něj. Jenom, když jsme se pohádali, tak jsem buď v slzách volala mamce a nebo si stěžovala kamarádkám. 

Jsem obecně moc ráda doma, doma je bezpečno, pohodlí, můžu být v teplákách, bezostyšně sama sebou a hlavně sama se sebou. To mám ještě radši. Nějak jak jsem starší, dospělejší, víc introvertim. Už mě nebaví vysedávání po hospodách, protože mi přijde, že je nakonec všechno o tom chlastu. Že už se na tý vejšce nechodí ven kvůli lidem, kvůli srandě, ale kvůli tomu, aby člověk vypnul, odreagoval se, aby se nemusel učit, aby se mohl vyřádit jak saň a chvíli na nic nemyslet, tak si prostě vylejou hlavu.
Ono na tom jakoby není nic špatnýho, ale někde se mi v tom ztrácejí ty LIDI

A nejhorší je, že vim, že si za to můžu sama. Já sice vždycky nadávám, že mě nebaví udržovat přátelství přes chat, protože kdo dneska denně nepíše svejm friendům, jakoby nebyl, ale v závěru si za to prostě můžu sama. 

Produkty na vlny - recenze

neděle 28. ledna 2018

Jsem z toho nějaká nesvá, mám tu pro vás moji první spolupráci a doufám, že si tím u vás nějak nepohorším. 

S webem pro-vlasy.cz jsme se domluvili, že mi pošlou balíček produktů na míru, což znamená, že já jim popsala, jaké mám vlasy a co bych očekávala a oni mi poslali dle svého úsudku balíček.

Balíček, který se skládal ze:
  1. Šamponu Matrix Total Results Curl Please
  2. Kondicionéru Matrix Total Results Curl Please
  3. Pěny Wella Professionals Enrich Bouncy Foam
  4. Olejíčku Revlon Orofluido Elixir
Vše jsem přes měsíc používala a zkoušela, takže tady je má upřímná recenze. :)

1. Šampon 


Čtvrťák na veterině

čtvrtek 18. ledna 2018

Určitě se patří říct, že čtvrtý ročník je úplně jiný než ty předešlé. Nevím, jestli bych to úplně popsala jako změnu ve škole samotné nebo v jejich osnovách, to ani ne, je to spíš o tom, že já sama si už přijdu jiná. Školu beru jinak, praxi vidím rozdílně a řekla bych, že postupně se na tuto rovinu dostáváme všichni. Někdo se tam dostal už mnohem dřív, možná i v prváku, a proto některé rozdíly mezi námi všemi byly tak rozdílné. 

Jde vlastně o to, že mnozí z nás už alespoň vědí směr, kam se chtějí dát, víme už, jak škola chodí, jak se na ty zkoušky naučit, něco už jsme si dokonce zapamatovali a umíme myslet " do praxe", protože tam skoro každý chodíme. 

Zimní semestr je především o velkých zvířatech, což mě vůbec nebere, naštěstí jsem si tam nafrkala samé volitelné exoty, takže se mi to pěkně kompenzovalo. Učení je opravdu málo, alespoň co se testů týká. Letos je to vyloženě o tom, co kdo dělá jako jedinec, co dělá pro sebe a co chce sám umět.