Čím víc toho DĚLÁM, tím míň JSEM

neděle 1. dubna 2018
Strašně moc si přeju, aby tohle nevyznělo jako nějakej stěžovačnej negativní výlev. Ve svý podstatě na tom totiž nic negativního není, necítím za tím žádnou vyloženě negativní emoci. Jen asi vím, že to tak je. Spíš tomu nerozumím, než že by mě to mrzelo. 

Delší dobu se ve mně formujou určitý pocity, který jsem neuměla úplně popsat, vlastně ani cítit. Až co jsme u venčení probírali s Dávidkem veškerý ty důležitý životní věci a úplný blbosti, začal jsem tomu dávat formu. A sama se divila, jak to ze mě vychází ven, protože je to stav prostě  zvláštní. Takže tedy tohle je vlastně taková úprava našeho rozhovoru. 

Poslední dobu mám pocit, že čím víc toho dělám, tím rychleji čas utíká a paradoxně mi tak přijde, že nic nedělám. 

Že tak nějak jako proplouvám a nedělám asi nic, co má šťávu, co by tě tak nějak řízlo do těla, ten proud energie a pocit důležitosti. A teď přichází ta ironie. Já po ničem takovým nijak zvlášť netoužím. 

Jsem zastáncem obyčejnýho života. 

Nejlepší stolní hra

neděle 25. března 2018

Dnes úplně z jiného soudku. Napíšu vám totiž o té nejlepší stolní hře, kterou znám. 

Carcassonne

Hrajeme ho s mamkou, nevlastním taťkou a občasně i s bráchou už asi deset let a stala se tak z něho naše malá rodinná tradice. Možná až obsese. Myslím, že můžu říct, že ho hrajeme pokaždé, když přijedu na víkend. V těch svých dvanácti/třinácti letech, kdy jsme poprvé začali hrát tuhle strategickou hru, jsem dokonce vymyslela "výherní písničku", kterou zpíváme dodnes. Tedy zpívá ji ten, kdo vyhraje. Ve své podstatě právě těch pár dětských veršů je hlavní motivace k výhře. 


Objevuj, co máš před sebou

neděle 18. března 2018

Když se podívám z okna a vidím tam ten sníh a srovnám to s fotkami, které vám chci ukázat, skoro to vypadá, že jsem si celý výlet vymyslela a fotky jsou už rok staré. Ale vážně! Minulý víkend jsme se s Dávidkem a Ferkem vydali na "túru" s cílem dostat se nahoru na lom Hády (v Brně). Místo, o kterém vyprávím už asi rok a kam jsem hrozně chtěla - asi jsem tušila, že půjde o zatraceně dobrý výhled - a ty já ráda. 

Chtěla jsem zabít dvě mouchy jednou ranou - lom a stezku podél řeky, na kterou jsme narazili (ale nikdy po ní nešli) při jedné procházce. Byla to jen intuice, která mi napovídala, že jsou ty dvě místa tak nějak u sebe, takže jsem radši progooglila internet a našla tuhle pěknou mapičku, která vypadalo docela nápomocně. Ukázalo se, že byla nápomocná víc než dost, šli jsme totiž přesně po vyznačené trase. 


Miluji se?

neděle 4. března 2018

Miluji se. 

Co to vlastně znamená milovat se? Milovat se znamená mít se rád se vším všudy a přitom nevědět, co to všechno je. 

Milovat se jako dítě. 

Dítě, které si vůbec neuvědomuje že se má rádo a přesto má. Jinak to neumí. Jinak to nezná. Dítě neví, jak se milovat, proč se milovat, ani co to znamená. Jen je a jemu dobře. Nepotřebuje k tomu nic, protože už má všechno. 

Možná proto nám to tolik nejde. Nevíme si rady a čekáme, až si rady vědět budeme. Čekáme na návod, na spasení, na sami sebe, jako kdybychom byli ten druhý. Jako když milovat sám sebe znamená milovat toho, kým budu. A to přitom nejsme my. Ne Teď. 

Obyčejný den studentky

neděle 25. února 2018
6:50
Tohle vstávání na sedmou mě jednou asi zabije. Naštěstí je to tenhle týden jen jednou! Nechápu, co jsem dřív dělala, že jsem potřebovala vždycky, vždycinky celou hodinu, abych se vypravila, dneska jsem to zvládla za půl hodiny a odcházím s full faceem makeupu a plnym břichem ovesný kaše (ale z pytlíku :D). Po cestě do školy se rafnu s přítelem a prohodíme pár úsečných poznámek o vítězství v protivnosti. Aneb když oba vstáváme po šestý. 

9:20
To teda bylo dost zbytečný cviko. Prasata. Nic jsme nedělali, hodinu nám doktor vyprávěl o světě veterinářů, jak to bylo neskutečně na hovno, jak to díky těm "starejm dědkům", co kazej ceny, na hovno je a jak nám svítá naděje, že to bude na hovno míň. 
No kdybych kvůli tomu nevstávala po šestý a šli jsme si místo cvika všichni sednout někam na víno a tu debatu měli tam, uděláme líp. Na selátka jsme se šli jen podívat, někdo si ho pohladil, řekli jsme si, proč má asi tamto sele oteklej kloub a šli jsme domů. 
Nechci hned usedat k počítači, takže si zapínám časovač na 15 minut a jdu do kuchyně uklízet. Neuvěřitelný, kolik toho člověk stihne za jednu čtvrthodinku - uklidit nádobí, umýt nádobí, utřít linku, umýt sporák, zamíst kuchyň a čekat, kdy to už konečně začne zvonit! 
Udělám si čaj - jen plátek citronu a lžička medu - a sedám tedy k tomu počítači. Otevírám blogger a svůj "Seznam četby" a přečtu pár článků. Potom mě napadne, že bych mohla přepsat zápis z Básničkového deníku jako článek a za pár minut to mám hotové. A teď si tak říkám, že bych se mohla vrhnout i na ten "obyčejný den", co jsem si v hlavě představovala a začínám sepisovat neskutečně zajímavé události dne. 


12:00
A cviko z andrologie za mnou. Zopakování pohlavních orgánů samce, ohmatání pár penisů na stole a potom ukázka na býčkovi. Takovej menší, bázlivej a prý se jmenuje Frodo. Do vyšetřovací klece se nechal zavést sám a když jsme mu všichni postupně ohmatávali jeho cennosti, byl úplně klidnej. 
Takže teď už podruhý cesta domů na byt, oběd a venčení Ferka. :)