Mohou se doktorovi klepat ruce?

pondělí 2. srpna 2021

Minulý rok touhle dobou jsem měla celkem silný úzkosti ze své budoucnosti. Příšerně jsem se bála nástupu do práce. Popravdě je na veterině úplně normální a běžný být tak nějak kontinuálně psychicky v prdeli. Někdo má i deprese nebo ty úzkosti, ale vlastně asi každý má chronický stres. Spoustě lidí se to váže ke zkouškovému, což tak bylo i u většiny mých kamarádů nebo u mého přítele. Já jsem vždycky tak nějak věděla, že školu prostě dodělám. Možná to lze brát jako nějaký vysílání pozitivní energie, ale i když jsem se samozřejmě zkoušek bála, někde uvnitř jsem věděla, že to dobře dopadne. Úplně opačně jsem to ale měla s nástupem do práce. Byla jsem naprosto a kompletně podělaná strachy. A ta vnitřní hrůza byla založená na jedné hloupé věci - KLEPALY SE MI RUCE.

Teď se možná smějete nebo nechápete, proč to jako bylo takový drama. No tahle "blbost" mě přivedla k takovýmu zoufalství, že jsem v jednu dobu chodila i k psycholožce (na čemž ale nevidím nic špatného). 

Začalo to ve třeťáku. V podstatě poprvé jsem se dostala k něčemu víc praktickému na farmakologii, kde jsme na některých hodinách měli králíky, u kterých nám bylo "ukazováno, jak některé léky působí". Myslím, že jsem měla tenkrát odebrat krev z ucha, kdy se před nás do menších skupinek postavil králík, hodily jehly a řeklo se "tak odebírejte". Dopadlo to tak, že jsem propíchla králíkovi ucho skrz na skrz. Kdo ví, proč to tenkrát na mě zapůsobilo tak traumaticky, protože ani ten králík z toho potom nebyl tak v hajzlu jako já. Vím, že jsem to doma obrečela a že jsem farmakologii nenáviděla. Myslím, že jsem si tehdy poprvé uvědomila, že nejsem automaticky "šikovná", že to nemám v rukách nebo že nemám talent. Je to úplná blbost že jo. Čekat, že vám hned všechno půjde, i když to děláte poprvý. 

Tipy pro nástup do práce (veterinář/ka)

neděle 31. ledna 2021

1. Zápisník na dávky

Jak jsem psala v předchozích článcích, zápisník na dávky je pro začátek velikým pomocníkem. Doporučuji si ho začít vést už v posledních ročnících, ne proto, abyste si to snad snažili zapamatovat, ale abyste do začátku už něco měli. Když nastoupíte do práce, budete mít pravděpodobně nějaký interval, ve kterém budete dělat svým kolegům a kolegyním shadow. Tuhle periodu využijte k tomu, že budete sledovat jejich terapeutické protokoly, léky, které se na klinice používají a i jejich dávky. Rozmezí dávek je totiž často široké a váš zaměstnavatel bude nejspíš ze začátku chtít, abyste používali ty jeho dávky. Takže když budete mít po kupě všechny tyto informace, pořiďte si kapesní zápisník, kam si léky roztřiďte do kategorií, aby hledání bylo co nejjednodušší.


2. Tabulka na antiparazitika

Tady vám povím pravdu, s antiparazitiky jsem to vzdala ještě dřív, než bych se začala snažit si je zapamatovat nazpaměť. Vytvořila jsem si tabulku, kde mám vnější i vnitřní antiparazitika, pro kočky i pro psy. A nebojím se jí vytáhnout před majiteli. Za mě nemusíte ani vy. V dnešním množství komerčních přípravků, které se na klinice neustále mění i kvůli cenám a dostupnosti je neudržitelné, abychom si pamatovali všechno. Obzvlášť když majitelé chtějí kombo pro několik psů a koček a vy musíte vymyslet nejlepší variantu. Kdo by chtěl tu mou, napište mi o ní na FB stránce Infinite treasure. 


3. Podrobné klinické vyšetření

Jestli jste neviděli mé video na instagramu, kde mluvím o důležitosti vakcinace, tak doporučuji potom kouknout! Nicméně v důkladném klinickém vyšetření vidím spoustu výhod - velmi rychle se zlepšíte v pozorování toho, co je opravdu špatně, přijdete na věci, které byste pravděpodobně přehlédli, pokud byste se soustředili jen na daný problém a dává vám to čas o pacientovi přemýšlet. Když potřebujete chvíli přemýšlet o diferenciální diagnostice, stačí déle poslouchat srdce. Zkrátka prvních pár týdnů budete mít především očkování, uši a podobné jednodušší věci, ale o to víc využijte toho, že na pořádné vyšetření budete mít čas. 

Bez čeho se v práci neobejdu

úterý 8. prosince 2020

Dnes bych vám ráda ukázala pár věcí, které v práci každý den využívám a které mi dělají radost. Možná si všimnete, že nejsem fanoušek zvířátkovských halen, že nevlastním Littmanna a že to možná vypadá, jako když jsem vybrala strace hnízdo. 

Jsem toho názoru, že i když jsme veterináři a denně ze sebe smýváme stříkance z análních žlázek, zvratky, krev a jiné tělesné tekutiny, neznamená to, že bychom to měli se svým vzhledem kompletně vzdát. Přiznávám, od doby, co nosíme respirátory, se každý den maluji méně a méně, ale i tak věřím, že jak se prezentujeme klientům, je důležité. Nicméně nehledím jen na estetiku, ale i na funkčnost! 

Pojďme se teda podívat na věci, díky kterým je práce v ordinaci jednodušší. 

Tři měsíce veterinářkou + BONUS

neděle 1. listopadu 2020



Mám za sebou své první tři měsíce jako veterinářka. Přijde mi to jako věčnost, protože ten pokrok je tak obrovský a skokový, že není možné, že se to vše vešlo do tak krátké doby. 

Chtěla bych tento článek napsat pro všechny nadcházející absolventy, co se první práce bojí, nevědí co čekat a chtějí vědět všechny ty maličkosti, co mě překvapily. Odpovědět na otázky, na které jsem tehdy sama hledala odpověď.

Můj největší poznatek je zjištění, že toho zvládnu mnohem víc, než v co jsem věřila. Opravdu! Na škole jsme všichni měli zvyk se hrozně podceňovat. Tím, že praktická praxe je i celkem omezená, tak člověk ani vlastně neví, jak co mu jde, na co je šikovný a na co ne. Proto má neustále pocit, že mu nejde vůbec nic. Ale opak je pravdou. Víme toho totiž celkem dost! Určitě mnohem víc, než doufáme. 

Nevím, jestli vás teď potěším nebo ne, ale naprostým základem je přese všechno KOMUNIKACE. Takže vám říkám rovnou, Áčka a červenej diplom jsou k ničemu, pokud to nebudete umět prodat. Na klinice, kde jsem pracovala jako sestřička, do nás tohle silně vštěpovali. Někdy jsem si i říkala, ale však musím umět i tu medicínu, ne jen mluvit s lidmi. No...ale umět medicínu je fakt k ničemu, když si nezvládnete s lidmi popovídat o problému a jeho řešeních. 

Ukončení studia na veterině

úterý 18. srpna 2020
Před měsícem jsem udělala poslední státnici a stala se ze mě veterinářka. Uf. Najednou už jsem nebyla studentka, ale doktorka. Popravdě ještě teď jsem to asi stále nevstřebala. Každopádně bych ráda v tomhle článku shrnula, jaké to studium teda bylo, co mi dalo, co mi vzalo. Jestli bych do toho šla znovu. A napsala tu mé přání pro nynější studenty. 

A už tady na začátku chci hrozně poděkovat všem, co mojí cestu veterinou sledují už od začátku, opravdu DĚKUJI. 

Nejdříve rychlo-shrnu šestý ročník, tedy státnicový. Pokud to čte někdo z neveterinárního prostředí, tak veterina je na šest let, kdy poslední šestý ročník děláte jen a pouze státnice, konkrétně je to 5 státních zkoušek. Dvě z toho jsou povinné - Infekční nemoci + legislativa a Hygiena masa a mléka. Další tři si dle jednoduchých pravidel volíte sami, záleží na tom, jestli je státnice "malá" nebo "velká", ale nemůžete dělat pouze ty malé.

Já jsem měla tedy státnice tyto a v tomto pořadí: 
  1. Choroby exotických zvířat
  2. Odborná práce
  3. Infekční nemoci + legislativa
  4. Hygiena masa a mléka - přerušené
  5. Coronavirus - ten nám tím pěkně zamával
  6. Choroby psa a kočky
  7. Hygiena masa a mléka - už "pouze" státnice 
Dle mého názoru záleží především na výběru státnic a ne už tolik na tom pořadí. Vyberte si prostě to, co vás zajímá a baví nehledě na to, co se o té a tamté státnici říká, protože to jsou vždycky jenom polopravdy. Minulé roky se třeba rozmohl takový nešvar, že lidi se tak hrozně báli kočkopsí státnice a tolik nechtěli přijít o spánek a svoje nervy, že radši dělali třeba koně, o kterých nevěděli vůbec nic. A je to hloupost. Na koních potom samozřejmě začali tyhle "nekoňáky" vyhazovat a v našem ročníku o takových přeběhlících už moc nevím. Já se kočkopsa taky hrozně bála, protože je to popisovaný jako naprosto šílenej mordor. Ale nemyslím si, že by byl. Je těžké chodit na kliniku nebo na externí praxi a zároveň se zbytek dne učit, to stoprocentně, ale samotná praxe na škole vůbec nebyla tak hrozná, jak se popisuje.