Zdravé zvyky

neděle 12. března 2017

Pokud jste klikli na článek v domnění, že na vás vykoukne holka z posilovny se smoothie v ruce a dostane se vám rad, jak konečně žít ten top #healthylifestyle, tak bohužel. Čeká vás mnohem větší obyčejnost. Obyčejnost, kterou mám ráda a kterou ráda zvelebuji, jak pro své tělo i vnitřní klid. 
Řekla bych, že žijeme ve velmi extrémové době, buď máme 90 kg při 165 cm a na svoje fotky lepíme hashtagy #curvygirl nebo jsme agresivní vegani, kteří už očividně neumí mluvit o ničem jiném. A říkám si proč. Proč se natolik vyžíváme v extrémech a jsme nahoře nebo dole, ale dělá nám problém být, prostě být. 
Já mám naopak rovnováhu hrozně ráda a pravděpodobně právě ona je můj hlavní cíl. Proto si myslím, že pod pojmem zdravé zvyky bychom si neměli hned představovat posilovnu, pot, zelené listí či týdenní meditační programy. A jelikož chci, aby rok 2017 byl především o úsměvu a klidu v duši, sepsala jsem pět zdravých zvyků, které jsou součástí mých dnů, ne ty, které jsem si přečetla na internetu, ale nikdy je nedodržím. :D 
Přála bych si, abyste článek nevzali jen jako nějakou inspiraci, co byste ve svém životě mohli vylepšit, ale naopak se podívali na sebe s odstupem a všimli si všech těch zdravých zvyků, které už děláte a za které se dostatečně nechválíte. 

Áčko my nechceme.

středa 25. ledna 2017
study motivation : Photo:

Kdybych měla říct nějakou věc, které ohledně studia veteriny lituju, tak je to, že jsem se neučila víc, respektive jinak. 

Učení, tedy samotná veterina mě doopravdy začala bavit až ve třeťáku a začínám tomu trochu přicházet na kloub. 

První rok se toho na vás sesype tolik, že hlava vám jde kolem, nemáte ponětí, co se po vás chce a po většinu času čtete něco, čemu absolutně nerozumíte a pravděpodobně se to učíte nazpaměť, anižby vám to dávalo nějakou hodnotu. Uděláte si kolča z anatomie za A, B, C, občas to projedete, protože jste měli o víkendu něco důležitějšího (jen se vám nechtělo) a tak si to zopakujete, z histolky uděláte testy, ani nevíte jak. 

Zkouškama buď prolezete nebo se proplazíte a druhák se tváří vlastně tak nějak podobně, akorát rozumíte vícero věcem, ale k tomu doděláváte nedodělky z prváku a furt se tak nějak snažíte najít podstatu všeho. 

Tedy tak jsem to dost zkráceně a satiricky měla já. 

2016

sobota 7. ledna 2017

Zdravím v prvních dnech roku 2017 :)

Chtěla jsem mít takový pěkný silvestrovský článek, ale life happened, takže omluvte mé zpoždění, ale jsem tady! Chtěla bych vlastně jen shrnout pár myšlenek, které se mi poslední týdny honí hlavou a podělit se o ně s Vámi, mými věrnými (či občasnými) čtenáři.

Ze všeho nejdřív chci poděkovat právě Vám, protože máte se mnou trpělivost. Nikdo si nestěžuje, že dlouho nic nepíšu, všichni jsou hlavně milí a plní podpory. Nemám tématický blog a míchám tu kosmetiku se vztahy a školou a pravidelnost mě minula úplně. Přesto se zdá, že nikomu to nevadí a že blog si své čtenáře našel, takže všem ještě jednou mnohokrát děkuji. :)

Pro mě byl uplynulý rok ne příliš šťastným, zato bohatým na zkušenosti, osobního poznání a neustálého padání a "znovuvstávání" na nohy. Nemohla jsem se dočkat, až skončí, ale zároveň nechci upadat v naprostý pesimismus a dívat se na rok 2016 s hořkostí.
Doufám především v odpočinek.

Nevím, jestli budu schopná úplně předat všechno tak, aby to dávalo smysl a zároveň zůstala věrná svým původním myšlenkám. Především chci, aby rok 2017 byl jiný - ne kvůli novoročním předsevzetím, ne kvůli změně jako takové, chci jen, aby byl lepší. Já se chci dívat na svět a na sebe jinak. Vlastně tak trochu jako dřív, před veterinou, před dospělostí. 

Zrovna dnes jsem opět zavítala na můj nejoblíbenější web WeHeartIt a listovala si obrázky na svém profilu a tolik mi chybělo snění. Obyčejné denní bdění bez věčného toku myšlenek. 

Nesnáším omlouvání vlastního neštěstí kvůli jiným lidem, jiným věcem, a proto nechci říkat "udělala mi to veterina". To určitě ne. Přiznávám ale, že ne vždy jsem dostatečně silná, abych unesla tlak, kterým jsem obklopena a který sama na sebe dávám v domnění, že jinak nebudu dostatečně dobrá. 

Dostatečně dobrá. 

Celý rok se asi nesl na téhle notě, touze se dostat na tu příčku "jsem dostatečně dobrá" a pocitu, že se tam dostat nemůžu a že na to nemám. 

Svázáni medicínou

pátek 2. prosince 2016

Včera jsme se s přítelem bavili o tom, jak jsme na naší škole izolovaní a svázáni v našem rozvoji. Dnes jsem byla shodou okolností v knihkupectví a viděla všechny ty báječné knihy, které bych si chtěla přečíst...ale nemám na ně čas, nemám na to kapacitu. 
Začala jsem přemýšlet o všech věcech, které bych chtěla dělat, kdybych ten drahocenný čas měla. A je mi úzko. 


Asi některými články o veterině žádám podvědomě o uznání, kterého se mi v dennodenním životě nedostává. Dívám se totiž na doktory úplně jinak. Zubaři, zdravotní sestry, chirurgové, saniťáci, dermatologové, veterináři - a doplňte další. Nevidím totiž jen jejich nynější já, ale všechny ty roky dřiny předtím a vážím si každé sekundy, kterou věnují lidem, kteří je berou jako službu, hotový výrobek. Tito lidé tomu totiž obětovali celý svůj život. Každý ví, že medicína je těžká. Ale v jaké míře...to už si člověk bez dostatečného přehledu neumí představit.

Skincare

neděle 6. listopadu 2016

Zdravím všechny, co dnes přišli :)

Dneska bych vás chtěla provést mojí péčí o pleť. Dle mého pleť a starost o ní není vůbec tak povrchní, jak se někdy můžeme dozvídat od jiných, vždyť přeci jenom kůže je největší orgán našeho těla a slouží jako primární bariéra proti vstupu škodlivých patogenů. Je to tedy základní pilíř našeho zdraví
Nejenom, že je pleť důležitá pro fyzickou stránku, ale i u té psychické hraje důležitou roli. Každý den se vidíme v zrcadle a chceme vypadat a cítit se skvěle. I slečny, které se nemalují a vyznávají přírodní styl bytí, mají o svou pleť starost, takže ať už je naše pleť jakákoliv, vždy souvisí s naším sebevědomím

Tento článek bude ale především o produktech, které se v mé rutinně ustálily a které bych se nebála doporučit nejbližším kamarádům. 
V posledních letech (asi s nástupem na veterinu) jsem začala mít problémy s pletí, které zaručeně nebyly typu pubertálního akné. Největší problémy jsem měla po stranách tváří, občas na bradě a čelu - byly to takové rádoby boláky, které se ukrývaly pod povrchem vrchní vrstvy kůže, některé bolely, některé vůbec ne. Vždy byly ale na dotek cítit, tvořily jakýsi reliéf. 
Dlouho jsem nevěděla, co s tím a hlavně jsem neznala příčinu. Někdo doporučoval peeling, někdo mi ho zakazoval, uvažovala jsem o přírodní kosmetice, byla u kosmetičky a když jsem byla u dermatologa, řešili jsme důležitější problémy, co jsem si přivezla z Indonésie ve formě slezlého obočí a mokvavých skrvn na oku. :D tenhle článek zatím musíte milovat! 

Hádám, že tak rok jsem se sledovala, psala jsem dokonce Lucce z blogu Život podle Lucie, která byla tak hodná a doporučila mi indickou masku Tarika, o které se dnes také dočtete. 
A teď tedy k jádru pudla - zjistila jsem, že mojí příčinou je jednoduše stres a výkyvy hormonů

Podle rady Lucky jsem se více nasměrovala na přírodní kosmetiku a podle jejích slov "i kdyby to bylo jen Alverde z DMka" jsem se řídila. Stále určitě nejsem puritán, co se toho týče, ale přísahám, změny byly vidět. 

Kdyby jste mě dnes ale potkali na ulici, řekli byste si ale "Co ta Aneta plácá, vždyť vypadá, jako kdyby jí poštípaly komáři". No, jelikož jsem v plném běhu zimního semestru, jsem zas plně ve stresu a moje pleť mi to štědře oplácí. Takže fotky před a po vám neukážu, protože by to akorát bylo před a ještě hůře

Teď už se ale nudíte, takže rovnou přejdu k samotné skincare