Šustění papíru, zlatá mašle, blažený úsměv - je to tady!

Upřímně a pro váš klid vám přeji, že už máte koupené a zabalené dárky. :D Stres zkrátka k Vánocům nepatří, alespoň by dle mého neměl! Pokud ale patříte k vánočním lajdákům, přináším vám inspiraci pro balení dárků, bohužel ty už budete muset koupit sami! 

Já se bez ostychu přiznávám, že jsem dárky kupovala už od září, především tenkrát v Ikee, kde se nákup věcí do bytu změnil na vánoční šílenství, ups. Hnědý balící papír mám dokonce od srpna, protože jsem nutně potřebovala výstelku do šuplíků, šuplíky mám sice prázdné, ale zato jsem do něj zabalila každý dárek, který mi skrze ten podzim a zimu přišel do ruky. 
A vůbec toho nelituji! Hrozně se mi zalíbil ten starodávný pocit obyčejného papíru, který se zároveň tváří tak honosně. Je toho navíc obrovská role, takže věřím, že do něj budu moci balit dárky ještě celý příští rok! 

Chtěla jsem, aby dárky působily přírodně, ale zároveň jsem jim chtěla dodat něco šmrncovního. Proto jsem v Albertovi vybrala tenhle napolo přírodní pozlacený provázek, kterého jsem sice vyplácala dvě balení, ale zlatá se mi k té hnědé zkrátka hodila. 

Kouzlo adventu

Máme tu čtvrtou vánoční neděli a od Štědrého dne nás dělí pouhé čtyři dny. Já se letos na Vánoce opravdu těším, až mě občas překvapuje, jak moc. Řekla bych, že vlastní domácnost ve mně zažehla pocit i vlastní potřeby Vánoce slavit - po svém. Přestože studentský život zrovna blahobytem neoplývá a finance na bohatou vánoční dekoraci nejsou, našla jsem maličkosti, díky kterým jsem si každou adventní neděli užila. A to i s přítelem, který Vánoce běžně neslaví. 

Umím si představit vaše nejisté výrazy, až budete scrollovat skrze mé rádoby vánoční fotky, protože doopravdy to tolik vánočně nepůsobí. Mně ale vůně svíčky a smrková větvička ve váze stačily, přeci jenom s tímto časem se pojí hlavně pocity spokojenosti a pohody...a ty jsem měla! 

Základem byl film, nejlépe pohádka...a vlastně nemusí být vůbec vánoční...zkrátka nějaká pohodová, zábavná. Jelikož jsem díky syndromu důchoďáctví, kterým poslední dobou trpím, sbírala v Albertovi nálepky jako šílená, získala jsem DVD Univerzita pro příšerky... no a tím pádem bylo jasno. 

Satén na očích

Málokdo o mně neví, že miluji satén. Miluji ho totiž tolik, že je to pravděpodobně jedna z prvních věcí, které na sebe povím. Obdarujte mě čímkoliv ze saténu a budu vás milovat! Saténové povlečení, saténové pyžámko, saténové košilky - kde to klouže, tam to jede. Echm. Teda. Chtěla jsem říct, že mám ráda satén. Je to má hlaďoučká ochrana. Vážně. Kamarádka jednou sjela z postele, když na mě skočila. Jakože jen tak. Kamarádsky. (bože Aneto!)

Takže co to má co do činění s očním krémem od Ryoru? No hádám, že vám to docvaklo. Je to satén v tubičce. Zopakujte to. Satén v tubičce. Tohle není recenze. Tohle je óda. 

To víte, přehoupla se dvacítka a tak si říkám "holka, už seš stará, chtělo by to oční krém", přece jenom každá youtuberka si elegantně vklepává ukazováčky krém pod oči a já taky chtěla klepat, že jo. 

Ale ty vado, ty ceny! To mě polej kokosovym olejem. Skoro tři stovky za takovou malou věc? No hádám, že tak stará ještě nejsem, oukej, tak žádný vklepávání nebude.

Jenže potom....POTOM... jsem ho našla. 

Efekt motýlích křídel

V posledních týdnech se na světě odehrálo několik velmi smutných a vážných tragédií a já vám upřímně řeknu, nepřekvapuje mě, že se to stalo. Co mě ale překvapuje a co mě jako obyčejného smrtelníka, který není v centru dění, rozesmutnilo a rozčílilo nejvíc, jsou právě reakce lidí. 

Nechci se k tomu nějak výrazně vyjadřovat, protože jsem už pochopila, že to je plýtvání časem, ale jednoduše...je mi z toho na blití a tím myslím vše - francouzské profilovky, hesla "pray for...", přičemž je pronášejí nevěřící, kteří se k nikomu nikdy nemodlí...zkrátka lidská omezenost a hloupost, neexistence vlastního názoru a zároveň projevování názoru, když ho neumí ani řádně argumentovat. Nezapomeňme také na to, že dneska se už po všem slehla zem. O tom tenhle článek ale nebude. 

Tenhle článek je o všech různých činnostech, které opravdu dopad budou mít. Dobré skutky, které doopravdy budou mít vliv a někomu či něčemu pomohou. To je to, o čem by měl dle mého mluvit každý. To je to, co by měl každý DĚLAT - ne jen soucítit, sympatizovat nebo šířit strach. 

Dala jsem do kupy několik jednoduchých, často obecných, často konkrétních tipů, které byste do svého života mohli bezbolestně zařadit a usínat tak večer s pocitem, že svůj dobrý skutek jste si dnes odškrtli. Nebudu zacházet do přílišných detailů, je to spíš jen výčet bodů, které podle mne mají smysl a je na každém, který bod se ho dotkne nejvíc, co ho nejvíc zaujme a o čem si bude chtít najít více informací. 

1. The Global Goals
Začneme úplně obecně, pěkně od začátku. Co považujeme za svůj domov? Zkusme trochu pozměnit naší běžnou vizi a podívejme se na náš DOMOV z jiné perspektivy. 

Video je, jak už jste možná sami poznali, pod hlavičkou organizace United Nations a pravděpodobně jste se s tímto konkrétním "hnutím" setkali v rámci proslovu Emmy Watson. 

V podstatě jde o 17 oblastí, kde je potřeba zaměřit naši pozornost a cíleně se věnovat těmto problémům, protože jde o takové problémy, které nám buď brání v pozitivním obecném rozvoji či naopak je musíme potlačit, abychom se za pár let nedivili, jakou škodu jsme tu napáchali. 

Je na každém, která oblast je mu nejbližší, která by podle něho měla dostávat nejvíce pozornosti. Základem celé kampaně je ale povědomí, že tyhle problémy existují, tak uvědomělé povědomí, že člověka to donutí něco dělat.