I tohle je veterina

V souhrnu prvního semestru na veterině jsem psala něco o tom, zda to studium stojí za to - že je to dřina a že to zvládnou jen ti, kteří to doopravdy chtějí. No a teď si vezměte, že jsem to řekla po prvních pár měsících....a co si asi říkám teď, po roce. 

Tenhle článek je především pro ty, kteří nad veterinou uvažují, ale váhají. Své si zde ale najde každý, každý vysokoškolák a vůbec každý, kdo zkrátka někdy musel jen něco přežít, někde se najít a někde se zapomenout. 

Píšu jako někdo, kdo s plnou jistotou může říct, že tu studují lidi, kteří tu nemají co dělat, kteří na to prostě a jednoduše nemají, bohužel. Píšu ale také jako někdo, o kom si to pravděpodobně říkají i ostatní. Jsem průměr. A jako gymplačka, která měla vždycky všechno na háku, ale i tak měla vždy jedno z nejlepších vysvědčení, přiznávám, že to není zas tak jednoduchý říct. 

Na ten pocit si musí člověk zvyknout - ne proto, že bych potřebovala být nejlepší, toužila mít ze všech zkoušek Áčka a ve skříni červenej diplom - ale jenom proto, že jsem na to nebyla zvyklá. Najednou se přede mnou rozprostřelo celý pole lidí, kteří byli mnohem chytřejší než já...a co především - mnohem svědomitější. A když říkám mnohem, myslím MNOHEM - takový to, od rána do večera s učebnicí v ruce, všechno vím, všechno znám, je mi naprosto jasný, co chci, jdu si za tím, je mi jedno, že neznám nic než svůj pokoj a kampus, ale jedu, mám zkoušky, mám vědomosti, jedu, jedu, jedu...

Time management pro lenochy - díl 1.

Řekla bych, že většina neúspěchů a selhání ať už ve škole nebo v práci souvisí právě s nedostatkem schopností si správně a efektivně zorganizovat čas. Já určitě mezi takové lidi patřila a často se s tím stále potýkám. Určitě nejsem 100%-ní poctivka, nezvládám se věnovat všem důležitým aspektům života, jako je cvičení, nějaké lepší koníčky než je sledování seriálů apod. Každopádně jsem ušla veliký kus cesty, za který jsem se naučila spoustu věcí, které se dnes už snažím jen doladit do dokonalosti. 

Hned na začátku bych chtěla všechny uklidnit, že selhávat je přirozené, dokonalost neexistuje a i když bychom v jedné kategorii excelovali, v druhé zkrátka budeme pokulhávat - např. škola versus společenský život. Dle mého je nejvyšším cílem v organizaci času nebýt efektivní a úspěšný, ale být v rovnováze. 

Nejdůležitějším tahounem celé této tématiky je MOTIVACE. Pokud nemáte jasno, proč byste měli dané věci dělat, nemáte v podstatě šanci zapracovat na jejich zlepšení. Nechci se v tomto článku nějak výrazně vykecávat, raději bych vám dala nějaké praktické tipy, ale motivace je základním kamenem a bez ní nic nevybudujete. 

Na podzim jsem absolvovala seminář o time managementu a byly to skvěle strávené čtyři hodiny, nezalitovala jsem ani jednou, že jsem se zúčastnila a dalo mi toho spoustu. Některé triky, které vám v této sérii budu popisovat, jsem pochytila právě tam. 

Chápu, že ne každému se hned chce do vypisování dlouhodobých cílů a ne každý si chce vypočítávat hodiny, které mu ve dni zbývají - tam sice všechny semináře a všechny motivační řeči začínají, ale já bych vám dnes ráda ukázala malé tríčky, díky kterým budete moci změny vidět hned.