Jak moc je ta veterina vlastně těžká?

sobota 16. července 2016
Zdravím všechny, doufám, že si užíváte léto a smějete se každý den! :) 

Množí se mi zprávy ohledně studia na veterině. Neříkám, že mě otravují, to určitě ne, ale všímám si, že se dotazy docela opakují nebo respektive se týkají stejného tématu. "Dá se to zvládnout?"


V podstatě je to zásadní dotaz, o který jsem se tehdy zajímala i já - jestli se to dá přežít. To je totiž otázka, na kterou nikde nenajdete odpověď, ať už se snažíte jakkoliv. Můžete si zjistit, jak se na školu dostat, jaké předměty budete mít, kolik všechno bude stát apod., ale kolik to bude stát vás jako člověka, to už je všechno jen osobní názor a vy mu můžete buď věřit nebo ne. 

Já mám to štěstí, že právě díky blogu a svým článkům si lidé o můj názor píší a musím přiznat, je strašně těžké ho správně podat - správně objektivně. 
Beztak je mi vždy jasné, že ačkoliv to napíšu sebelíp, člověk si na to bude muset přijít sám, pokud na to tedy bude mít "koule". 


Ta intenzita se totiž jednoduše vysvětlit nedá, navíc každý to vnímá trochu jinak. Tenhle rok jsem se už dost setkávala s velkou touhou po penězích aneb "studuji, abych dostala stipendium".
Takže existují různé extrémy (o kterých očividně píšu pořád) - lidé, co se tu drží zuby nehty, ale vlastně už jsou jednou nohou venku a nebo naši známí veterinární Avengeři, kterým už často nestačí Áčka, ale potřebují svou inteligenci a píli i zpeněžit. 
Nesnažím se naznačovat, který z extrémů je horší, nebo zda jsou vůbec špatné - hádám, že každý si přece jenom žije po svém, každopádně mně obecně extrémy sympatické nejsou, protože já sama hledám v životě především rovnováhu. 

Pokud bych měla jakkoliv poradit právě ohledně tohoto tématu - hledejte v sobě soudnost. Ta totiž na veterině velmi často chybí a je příčinou většiny problémů a stresů - alespoň dle mého. Prosím ale, za žádnou cenu neberte moje články jako absolutní pravdu o naší univerzitě a proboha nakonec si udělejte, co chcete. :D