Youtubeři pro studenty

středa 27. září 2017
Občas si říkám "tyjo, mohla bych napsat nějaký článek o učení", jenže pravdou je, stále se o učení učím a piluji chyby. Přestože studuji obor, jaký studuji a vyžaduje to hodně času, organizace, obětí a pevné vůle, stále nejsem takový expert, jakým bych chtěla být. Můj přítel má techniky učení zvládnuté o moc, o moc lépe a spíš bych měla na článek zpovídat jeho. (ale pozor, je to workoholik!)

Každopádně pokud studujete a jste třeba na nějakém těžším oboru, který se nedá zvládnout jen tím, že si něco přečtete a snažíte si vzpomenout nebo se chcete umět učit lépe a víc efektivně, tak dneska je to určitě pro vás. 

Pokud nechcete plácat čas na nějakém blogísku a říkáte si teď, proč jsem na to proboha vůbec klikl/a, tohle je prokrastinace největšího levlu, měl/a bych se učit, bude vám stačit následující link, protože tahle holka vám zachrání vaši studentskou zadnici. Z tohoto článku vám stačí si odnést povědomí o youtuberce jménem Ana Mascara. 


Co by se ve škole mělo učit

neděle 3. září 2017

Spoustě lidem škola začíná zítra a nám vysokoškolákům už brzo začne, tak jsem si řekla, že by bylo fajn napsat článek se školní tématikou. Ovšem žádný hauly a back to school GRWM  to nebudou, vlastně spíš naopak. Chci napsat o tom, co ve škole zatím není a co by tam být mělo, respektive které dovednosti a činnosti bychom se tam opravdu měli učit. Berte článek s rezervou, nejsem pedagog a ne, nevím, jaké přesně jsou osnovy a kolik místa v nich ještě je, ale na druhou stranu, když jsem slyšela, že na základní škole je předmět eumetrie, kde děti máchají rukama a mají slova vyjadřovat pohyby (alespoň tak mi to bylo vysvětleno!), tak jsem koulela očima. Proto tedy pár věcí, které bych si přála já:

1. Jak se učit


Pamatuji si, že jednou jsme měli na gymplu jeden odpolední dobrovolný seminář, kde nám paní měla sdělit, jak se správně učit. V podstatě to probíhalo spíš jako dotazník, kde se zjišťovalo, s čím přesně máme problémy a nakonec jsme se tedy nedozvěděli nic. Za celý svůj život jsem se nesetkala s tím, že by nám někdo řekl, jak se učit. Někde pár tipů od učitelů pro látku, kterou oni vyučovaly, ale jinak nic. Přitom je to vlastně praštěný, že se máme celý náš mladý život vzdělávat, všichni po nás chtějí tituly, semináře, kurzy a další vymyšlenosti, ale jak to všechno zvládnout, nás nikdo nenaučil. 
V páté třídě, když jsem ještě měla čas chodit do normální knihovny, jsem objevila knížku "Jak být nejlepší ve třídě", název byl sice zavádějící (alespoň morálně), ale pro ctižádostivou mladou holku to bylo vědomostní bohatství. Spoustu tipů, jak si dělat poznámky, jak si efektivně zapamatovat slovíčka a mnoho dalšího věkově adekvátního pro tu dobu. 
Já se (jakžtakž) naučila učit až na veterině a byla to tvrdá trnitá cesta, protože jsem to do tý doby vůbec neuměla, že jo. Kde já bych byla dneska bez Youtube a studijních videí, netuším! A pokud chcete článek s mýma oblíbencema na tohle téma, napište do komentářů a dám něco dohromady. :)

Řecko

čtvrtek 3. srpna 2017

Ve vzduchu to vonělo vášní, vlasy mi proplétal vánek od moře a na obličeji jsem cítila sůl. A písek. Celý týden byl všude písek. 

Mámily mě vlny a přinutily mě zase o všem pochybovat. Jak žiju. Žijeme. Jestli dělám, co chci dělat. Jestli to má smysl. Jestli nechci být někde jinde. Třeba tady. Právě tady. 

Proč oni mají čas, proč já ne. To jejich umění žít. Pár hodin práce, siesta trvající skoro celé odpoledne a večer ulice plné lidí. Obchod se školními potřebami otevřený v jedenáct večer. Stoly plné jídla a funějící Řekové s obrovskými nosy jako brambory a břichy jen o něco menšími, jak se ládují chlebem. Chleba ke snídani, k obědu i večeři. Bílý s křupavou kůrkou, ten nejlepší. Saláty s rajčaty a syrovou cibulí, mleté maso a lilek. Tolik zmrzliny každý den, že peněženky brečely nejvíc kvůli ní. Dávat desítky eur za suvenýry je přece blbost. 

Umět se hádat

čtvrtek 20. července 2017

Možná si říkáte, proč zrovna hádky, proč radši nenapíše, jak toho kluka hrozně miluje. Já toho svýho muže miluju a moc, ale pokud někdy napíšu článek kvůli čemu, bude to hlavně proto, abych dala ostatním holkám vědět, že ten "pan Dokonalej" přece jenom existuje a že se nemusí spokojit s Kulatym Bříškem u televize. 

Ten můj kluk je báječně dokonalej, ale jako každý má i svoje mouchy, stejně jako já a stejně jako vy. Navíc lidi pochází z různých rodin, s různými přesvědčeními a hodnotami, co je a co není normální. Každý vztah začíná sice od píky, ale nesmíme zapomenout, že si do něho taháme všechny ty břemena, co jsme přes život nasbírali. Zlomený srdce, nedůvěru, názory rodičů, který vlastně vůbec nejsou naše, vlastní nejistoty, vlastní problémy. 

Dejte dva lidi s těmi zavazadly do stejnýho bydlení a je jasný, že jednou to prostě nějak praskne. 

S Dávidem jsme začali bydlet hned, v podstatě ještě jako kamarádi a všechny ty naše zavazadla jsme museli okamžitě vybalit. Nebylo je prostě kam schovat. Najednou to nebylo jenom to hezký, jenom ta krásňoučká zamilovanost, najednou jsme se začali cítit zrazení. Tohle já přece nechtěl/a, k tomu jsem se neupsal/a. Měli jsme asi i nějaký pocity zrady, že ten člověk vlastně teď nesplňuje všechna naše očekávání, že není přesně takovej, jako když jsme se do něho zamilovali. A to je naprosto normální!

Přelomový ročník na veterině

sobota 8. července 2017

Nevím, jestli by se mnou každý souhlasil, ale dle mého je třetí ročník v několika věcech hodně rozdílný od těch předešlých. Psala jsem vám o svém Strachu a jak zimní semestr pěkně zavařil mojí psychice. Naštěstí jsem přestala brečet, začala něco dělat a teď opravdu můžu říct, že i díky tomu byl třetí ročník nejlepší ze všech. 

Třeťák je takovou ochutnávkou do praxe, která často nakopne ty, kteří zatím nikam nechodili (včetně mě). A to pro mě změnilo skoro všechno. 
Poprvé jsem se šla podívat na malou kliniku, kde nebylo skoro k hnutí, ale za tři krátké hodiny jsem viděla dvě operace, vyšetření ultrazvukem, odběr krve, aplikace léků, koprologické vyšetření (pro laiky matlání se v hovně a hledání parazitů pod mikroskopem) a hlava mi šla kolem. Paradoxně moje pochybnosti o mých vlastnostech ještě více vzrostly, ale ta chuť, ta opravdová motivace se objevila poprvé. Už to nebyla jenom slepá vymodlená věta "budu veterinářka", ale začala se mi k tomu tvořit vize podložená nějakým realistickým obrazem. A popravdě vám říkám, to je síla, která překoná všechny překážky.