Štastné a veselé a však to znáte :)

úterý 23. prosince 2014
Skoro po třech týdnech vás zdravím a doufám, že jste tu s úsměvem a ne s vidlemi a výrazem "Kde si sakra byla, Aneto?!".

Musím říct, že tahle moje prosincovo-vánoční blogerská dovolená byla tak trochu plánovaná, akorát jsem se styděla vám to prozradit. Nejenomže jsem se potřebovala naprosto bezpodmínečně soustředit na školu, ale právě na nadcházející Vánoce a dárky, které bylo potřeba vyřídit. 

A je mi moc líto, že u mě na blogu žádné vánoční články nenajdete, protože já letos byla velmi kreativní a vybírala jsem dárky ze srdce a ne z nutnosti. Třeba ale nějaké fotky ještě splaším. A ano...fotky. V našem bytě je tolik světla jako asi v pravěké jeskyni a neustále plno, takže na nějaké dokonale promakané dekorace jsem mohla zapomenout. 

Co se týče té školy, "co mě nezabije, to mě posílí", je to tak, že jo? Jestli ne, tak budu asi brzo pod hlínou. :D Říkat na veterině poslednímu týdnu týden zápočtový je taková zbytečnost, protože celý semestr by se mohl nazývat zápočtový. Myslela jsem si, že když se tak moc dřeme celý měsíce, bude konec volnější a míň stresovej. Haha, nikdy. Poslední týden jsem měla každý den jeden zápočet. Zpropadenou biologii jsem nedala ani napodruhý, takže mě to čeká ještě v lednu a k tomu dalších 5 zkoušek/zápočtů. 

E.L.F. - listopadový nákup

neděle 7. prosince 2014

Zdravím všechny u dnešního nedělního článku. Dnes si tak trochu zabruslíme do beauty vod a ukážeme si, čím jsem se rozmazlila v listopadu. 

Znáte kosmetickou značku e.l.f. (eyes, lips, face)? Pokud jste youtuberským světem pohlceni tolik, jako já, tak určitě, protože americké a australské youtuberky tuto značku celkem často používají. Kdybych vám ji měla představit v jedné větě, řeknu, že je to americká obdoba miss sporty. Kosmetika je to relativně levná, dá se narazit na velmi kvalitní produkty a velkým bonusem je fakt, že netestuje na zvířatech.  Pokud ale čekáte svatý grál, tak se ho nedočkáte, za takovou cenu to je i nemožné. 

Co jsem si o této značce hledala info, vyzjistila jsem, že důležitým krokem je sběr informací. Řekněme, že třeba dva produkty z deseti by mohly nahradit vaše drahé oblíbené značky, ale těch zbylých osm vám v životě vůbec nebude chybět. Takže neobjednávejte zběsile, ale vážně si ty produkty projeďte googlem a radši sázejte na jistotu. 

Hnedka na začátku chci říct, že původně jsem chtěla něco úplně jiného, jen céčkový štětec se zadařil. Ve wishlistu jsem vám psala o powder brush, po kterém toužím od té doby, co jsem na něj narazila. Jenže jako na potvoru při dni dopravy zdarma...echm, echm...den dopravy zdarma při nákupu nad 400 Kč...ho klasicky neměli na skladě. Takže jsem do košíku hodila druhý štětec a bronzer, který jsem si bohužel musela vybrat také v jiném odstínu. A tam jsem si už řekla whatever a nakoupila to, co mi prostě padlo do oka. Trochu mi to s tím sběrem informací nevyšlo. :D

UPDATE - Welcome to my mind

pátek 5. prosince 2014
Ahoj u bonusového článku :)

Dnes jen takový rychlý update, jelikož mám pocit, že poslední dobou ztrácím kontakt s vámi, čtenáři. Nemyslím skrze komentáře, ale jen tak jednoduše, tady v textu. To jsou samé vlasy, beauty, oblíbenosti, vše srz něco, nic čistě ze mě. 


Mohla bych napsat motivační článek, ale to bych si sama věšela bulíky na nos, protože v posledních týdnech to byl především stres a na nějakou motivaci nebyla nálada ani čas. Takže vám chci i ukázat, že i přes motivační články, které se vám moc líbily, nejsem jen čistočirá optimistka s vyrovnanou myslí, často jsem jen optimistka s bordelem v hlavě. 

Ještě jsem nikomu nedokázala řádně vysvětlit, jakou hlavní změnu způsobila vejška v mém životě. Psala jsem vám, že jsem velmi šťastná, že v Brně jsem, že mohu studovat svou vysněnou školu a být zas o krůček blíž k mému celoživotnímu snu. Všechno tohle je stále pravda, na to vemte jed. Pořád bych si každý den mohla do postele lehnout s pocitem, že přese všechno šťastná jsem...a to je taky první velká lekce pro mne samotnou, protože dříve jsem si tohle říct nemohla. 

Další takovou podstatnou věcí jsou moje myšlenky a obávám se, že se nedokážu dostatečně dobře vyjádřit.

Jak je důležité mít dobrou kadeřnici + tipy, jak ji najít

neděle 30. listopadu 2014
zdroj - stačí kliknout na obrázek

Jsem si naprosto jistá, že každá z vás to zná. Chvíle, kdy odcházíte od kadeřnice, chce se vám brečet, na hlavě máte pár chlupů a vaše sebevědomí se rázem zatoulalo. Přičemž většinou chcete přeci jenom zastřihnout konečky, co?
Nebo bylo snad na obrázku mikádo? No, nebylo. Proč mi na hlavě udělala hrnec, když jsem chtěla ten stylový účes, co měla krátkovlasá Emma Watson? Proč mám pocit, že mám trvalou, když jsem chtěla jen chic retro vlny? Poznáte se někde? 

Možná jste se dokonce začali ze zoufalosti stříhat sami...a po prvních pokusech jste raději nosili měsíc čepici. Nebo se sice sami stříháte, ale velmi velmi opatrně, takže nakonec je to všechno takový neslaný, nemastný...ale vy chcete prostě víc. 

A mohli bychom se na chvíli zastavit u těch cen? Za jakž takž dobrý střih po mně chce jako 700 Kč? Čeká snad, že jí dám ještě dýško? 

A tak dále...a tak dále. 

Já říkám NE! Stop všem kadeřnickým tyrankám.

Proč? 

6 zastávek napříč internetem

neděle 23. listopadu 2014
Těžko si představíte, jak velkou radost mi dělá každý nový čtenář mého blogu, každý milý komentář a samozřejmě každá vaše návštěva! :) Tento týden jsem tak sama pro sebe tiše oslavovala tři tisíce zobrazení stránek...a ano, pro spoustu blogerů už je to kapka v moři, ale pro mě to má stále kouzlo. Pro mě to jsou stále lidé a nejenom čísla. Je neuvěřitelné, že v takovém množství webů, odkazů, reklam a obrázků, najdou můj web lidi v Indonésii, na Filipínách a nebo třeba dámy ve Francii. 

A když jsme u toho cestování skrz virtuálno, dovolila jsem si opět posbírat pár tipů, na co byste se měli podívat a co by vám nemělo uniknout. Sešel se nám tu dneska zpěvák, umělec, herečka, ale taky se přišli podívat chytré články a video, které pohladí duši. 

1. Proslov Emmy Watson

Je dost možné, že už jste o jejím proslovu slyšeli nebo viděli na instagramu některých celebrit fotky s nápisy #HeForShe. Možná jste stále nepochopili, o co jde. HeForShe je projekt organizace United Nations, jehož mentorkou je právě britská herečka Emma Watson (nemohli snad ani vybrat lépe). Je to možná první projekt, který feminismus předává do rukou mužů a vrací tomu slovu jeho původní význam. 
Pokud anglicky moc dobře nerozumíte, napište mi do komentářů a já zkusím najít nějaké video s titulky nebo se pokusím sama její proslov přeložit. Každopádně je to ale jeden z nejlepších projevů, které já jsem osobně slyšela.
Konečně totiž někdo ukazuje, že "býti ženou" není o nic slabší než "býti mužem", ale že i muži mohou být citliví a otevření a že i oni jsou součástí feminismu jako takového. 

Wishlist for Christmas

středa 19. listopadu 2014

Zdravím u bonusového článku! Dnes vás seznámím s některými dárky, které bych moc ráda našla pod stromečkem. Pokud někdo zná Vivi a její kouzelný blog plný krásných drobností a především dobré nálady, všimne si možná určitých podobností. A nebude to náhoda, protože já Viviny seznamy maličkostí ze srdce zbožňuji a vždy mě to nutí také jeden stvořit. Proto otevřeně přiznávám, že se velmi nechávám inspirovat (a prosím, není opravdu nutné to brát jako kopírku). Navíc, kdy jindy stvořit wishlist než před vánočními svátky? Pusťme se tedy do toho:

1. Taštička na poklady
Kdo již četl článek o mé oblíbené youtuberce Zoe Sugg, bude vědět, že právě Zoe aka Zoella má svoji vlastní beauty kolekci, kde právě můžete nalézt tuhle ikonickou kosmetickou taštičku. A když bych měla jít s pravdou ven, není to vlastně ani o tom, že nějakou novou potřebuji, ale bude mi dělat hroznou radost, když budu vlastnit něco, co právě Zoe vytvořila. Navíc se vám můžu pochlubit, že ji mám už celkem jistou, protože kamarádka, která momentálně žije v Anglii jako au-pairka, mi ji přiveze! :)

My hair story

neděle 16. listopadu 2014

Dneska jsem se vypravila daleko, daleko od mé "comfort zone" a ukážu vám fotky, které by se daly přiřadit do kategorií jako mé dětství, trapné selfie z puberty apod. 
Řekla jsem si ale, že by vlastně moje cesta k dnešním vlasům mohla někomu pomoci a že bych možná mohla zasít zrníčka naděje, že se ty cáry kolem obličeje někdy umoudří. 
Proto tedy my hair story. :)
(Připravte se na vydatnou dávku Anety :D )



Tady mi mohly být asi 3 roky a jak vidíte sami, moje mamka si chtěla co nejvíce ulehčit práci, takže jsem tu první léta běhala na kluka. Naštěstí si tuhle fázi nepamatuju! 

Autumnal shades

neděle 9. listopadu 2014

Pokud bych měla podzim zařadit do žebříčku ročních období, skončil by u mne jako druhý nejoblíbenější hned po létě. Zdá se, že nejsem jediná - na youtube a blozích se to přímo hemží podzimní inspirací a přestože já už některá ty podzimní esa z rukávu vytasila (Inspirace na Halloween - Bambi + Pouštění draků a Pozdní babí léto), rozhodla jsem se dát tomu korunu a vyzbrojit vás tou nejdůležitější podzimní zbraní. Ano, je to rtěnka. Hnedle dvě rtěnky! 

Tohle roční období mi totiž přímo hraje do karet a tak nějak módně povoluje tmavé odstíny (ne že bych se tím zrovna já řídila, ups :D), které já zbožňuji ze všeho nejvíce. Čím tmavší, tím lepší. Jsem šťastným majitelem plnějších rtů, takže se jich zrovna nebojím a řekla bych, že mi vlastně sluší mnohem víc než zářivé jasné odstíny (které miluji samozřejmě taky). 

Navíc, přiznejme si to, můj vnitřní rebel si velice užívá zděšené pohledy kolemjdoucích, jejich občas znechucené tváře a kroutící oči postarších dam v šusťákových bundách jdou mi prostě k duhu, protože co je lepšího než rozbít obyčejnou českou nudu. A to jsem si myslela, že v Brně to bude lepší! Hehe, nene. Na tmavě fialovou rtěnku tu civějí stejně jako v maloměstě, no bohužel. Berte to vše s lehkou ironií a spíš jako pobídku k tomu, že je naprosto v pořádku nosit cokoliv, co se vám zlíbí

Zda brát článek jako recenzi, nechám na vás, každá značka a typ rtěnky má své plusy i mínusy a nebojte se, dozvíte se obojí. 

Favourite youtubers - díl 1. - Zoe Sugg

neděle 2. listopadu 2014
zdroj - stačí kliknout na obrázek (platí u všech použitých obrázků v tomto článku)
Zdravím vás u nedělního článku! 
Na tenhle post jsem se hrozně moc těšila a zároveň jsem jeho napsání odkládala. Znáte ten pocit, že máte něco natolik rádi, že radši vzdáte popis toho, jak MOC to máte rádi, protože víte, že to nikdy tak dobře nevyjádříte? Well, přesně tak je to se Zoe Sugg

Spousta z vás už možná ví, o koho se jedná nebo jim přijde ten vysmátý obličej povědomý. Ne náhodou se o této mladé ženě říká, že je to pravděpodobně jedna z nejznámějších osobností ve Velké Británii, o které jste nikdy neslyšeli. Vysmátá holka na obrázku totiž není nikdo jiný než youtuberka a bloggerka Zoe Sugg aka Zoella

Trocha životopisných údajů na úvod:

Zoe se nenarodila jako městská holka s přirozeným talentem mluvit k publiku, ba naopak. Narodila se 28. března roku 1990 (ano, počítáte správně, je jí momentálně 24 let!) a velkou část svého života prožila v menší vesnici Lacock v části Wiltshire ve Velké Británii. (Kde se také natáčel Harry Potter a Zoe byla dokonce jako křoví v jednom z nich, bohužel přímo ve filmu vidět není.)
Byla to normální holka s normálními zájmy až do doby, kdy se začaly projevovat její úzkostlivé stavy a začala trpět "panic attacks", v češtině panické poruchy, což jsou v podstatě záchvaty strachu. (Opravdu je to psychická porucha a lidé se s tím léčí - jak terapií, tak antidepresivy). Přese všechno Zoe zvládala školu a střední ukončila skoro samými Áčky. Měla zaměření na umění, textil a fotografii. 
Po škole se ale její úzkostlivost začala zhoršovat, nevěděla, jak má se svým životem naložit, co vlastně chce dělat a prošla několika zaměstnáními v naději, že už to bude ONO. V roce 2009 začala psát blog jako vedlejší rozptýlení od všech okolních starostí a toto rozptýlení trvá už 5 let. Za podpory svých čtenářů si založila i YouTube Channel a právě díky němu se nejvíce proslavila. 

Inspirace na Halloween - Bambi + Pouštění draků

čtvrtek 30. října 2014

No, nejste překvapení? Článek ve čtvrtek? 
Anoo, směje se na vás jeden z bonusových postů! Existuje pro to jeden jednoduchý důvod - na neděli mám již naplánovaný článek (bude se jednat o první díl nové minisérie oblíbených věcí/lidí, těšte se!) a obsah tohoto blogpostu se vztahuje právě k této době, takže si nemůžu dovolit ho sem dát až příští neděli. 

Chtěla bych vás dneska totiž inspirovat k pár věcem. Když bych to měla shrnout, chci vaše zadečky zvednout ze židlí a trochu je provětrat - a to samozřejmě v podzimním stylu. Kdo z vás naposledy pouštěl draka? No...já vím, pár let to už bude, co? U mě to možná bylo i sedm roků! A to jsem se právě rozhodla minulý víkend změnit, pozvala jsem si kamarádku, vytáhla ven bráchy a zneužila jejich draky (někdy je tak výhodné mít mladší sourozence). Bylo to kouzelný, co vám budu povídat. Zažívala jsem neuvěřitelnou nostalgii a i v tom pošmurném počasí jsem si to moc a moc užívala. Navíc pozorovat plachtící draky na obloze je tak uklidňující! Na mém instagramu se můžete podívat i na takové mini video, abyste také pocítili tu příjemnou atmosféru. 



Pozdní babí léto

neděle 26. října 2014

Ahooj, 
zdravím Tě u nedělního článku! V takovém pěkném odpoledni si spíš odpočineme a společně zavzpomínáme na minulý víkend, který jsem strávila u mamky v jižních Čechách. A dnes žádné deníčkovské zápisky, vyloženě si vychutnáme pohledy na ten pravý podzim. :)

Po měsíci bydlení v Brně, byl ten víkend pohlazením pro mou duši, která přirozeně lne k vesnickému prostředí, lesům a hájům a brouzdavým vodám. Haha...vlastně vážně. 

Jen člověk, který na vesnici žil, a nyní bydlí ve velkém městě, může doopravdy ocenit čistý voňavý vzduch, které nabízí maloměsto, kde žije mamka. 

Já si ho užila vážně naplno, byli jsme v lese odnést kaštany zvířátkům (jak poetické :D) a vzala jsem sebou foťák. Tady se můžete podívat, co z toho vzniklo, takže do ruky čaj, nejlépe s nějakou vánoční příchutí, zabalit se do deky a už se jen kochat barevným listím. :) 


TAG - Zpověď blogerky

pondělí 20. října 2014
https://www.etsy.com/listing/201144034/premade-blog-header-package-paint?
zdroj původního obrázku - stačí kliknout
Zdravím všechny,
dneska vám píšu se zahanbenou tváří...ano ano, selhala jsem s nedělním článkem. Všiml si toho někdo? Jezdím domů v podstatě dvakrát do měsíce - jednou k mamce, podruhé k tátovi a zrovna tento víkend byl ten "výjezdový" a k internetu jsem se nedostala. Takže se velmi omlouvám. 

Co pro vás dneska mám? Je to TAG a podle nadpisu jste již zajisté pochopili, že to má co do činění se mnou a s blogem jako takovým. TAGy se pohybují na takové tenké hranici love or hate, protože někdy mohou zaběhnout do celkem všední nudy, ale poslední Memory TAG se vám statisticky líbil, takže proč nezkusit další. 

Nebudeme to prodlužovat, pustíme se do toho. Kdo by se chtěl zúčastnit, může mi napsat s požádáním o nominaci a samozřejmě měl by dodržet pravidla, což je klasicky poděkování blogerovi, který vás nominoval, zodpovězení otázek a nominace někoho dalšího. 

Moc děkuji Natce z blogu purplepineapple za nominaci, vždycky na mě myslí! :) Koukejte k ní taky zavítat! 

1. Kolik času denně trávíš psaním a upravováním článků?

Každý den články nepíšu, každopádně každý den se v podstatě o blog starám, ať jde o statistiky, odpovídání na komentáře nebo jenom o nakukování na ostatní blogy a vstřebáváním nových nápadů. Řekněme tak půl hodiny denně max. 

Žiji TEĎ.

neděle 12. října 2014

Původně jsem měla na dnešní nedělní článek naplánovaný TAG, ale uvědomila jsem si, že v poslední době bylo příliš a nebylo moc mě pro vás. Proto jsem se dnes rozhodla napsat motivační článek, který sice vychází ze mě a z mých zkušeností, ale je určen cíleně pro vás, pro vaše obohacení. 

Klikli jste na titulek Žiju TEĎ. Nevím, s jakým očekáváním jste sem přišli a co přesně hledáte, je ale dost možné, že vaše kliknutí bylo znamením nespokojenosti s vaší momentální situací a nebo jste možná jenom zvědaví, co vám může tahle obyčejná holka s blogem, který nesčítá stovky čtenářů, nabídnout. Obzvlášť když si sama označuje články jako motivační...co?

No, tak uvidíme. K názvu jen malá poznámka - ta tečka je tam velmi podstatná. Žijete TEĎ a konec, pokaždé kdy to čtete, čtete to TEĎ. 

Malý disclaimer na začátek. Já nejsem věčně šťastný člověk a pravděpodobně nikdy nebudu. Nežiji plně spirituálním životem a mám také spoustu starostí, problémů a těžkostí...stejně tak jako vy. Přesto (!) si myslím, že je velmi podstatný rozdíl mezi lidmi, kteří o tom šťastném světě ví a věří, že může být jejich součástí a mezi lidmi, jež pospíchají po ulicích a jen plní své to-do listy. Je značně vidět, pokud se člověk snaží, pokud se zajímá, či jen jede na autopilota a stává se otrokem svých myšlenek. 

Zajímat se stačí. 

V podstatě na pár dnů přesně jsem před rokem psala své "deníčkové zápisky" (otevřu poznámový blok a začnu psát, když se potřebuji "vylít"). Dnes mi to přijde jako úsměvná ironie, ale ten soubor se dodnes jmenuje Nový textový dokument. Co jsem tehdy napsala?

Výjezd za telátkama - 7.10.2014

středa 8. října 2014

Tento článek opět patří do projektu JAK SI ŽIJU, snad si ho dnes jako článek bonusový užijete a přidáte se k projektu taky! :)

Sice je středa 9:21, já bych měla sedět na přednášce z biologie a psát si poznámky, ale sedím na bytě s černým čajem v ruce a dávám si volníčko. Hold prázdný byt je tu čirou výjimkou, tak toho s plesajícím srdíčkem využívám. 

Chtěla bych vám sepsat pár řádků o včerejším výjezdu, kdy jsme navštívili opět kravín, ale také masný chov prasat, také krav a stáje koní. Nudnou přednášku o výrobě krmiv bych snad i radši vynechala. 

_________________________________________________________________

Tak jsem si ráno pěkně vstala na šestou, celkem v klidu, žádný breky. Jídlo na celý den jsem měla už připravené z předešlého dne, takže stačilo si uvařit můj Ranní s citronem, zakápnout ho mlíkem a nasnídat se. Posbírala jsem pár věcí do batohu, oblékala si džínové legíny s tím, že minule jsme do žádnejch hoven přece nešli a začala se malovat. Jenže najednou jsme už nestíhali a museli jsme s G. na tramvaj klasicky popoběhnout. V 7 ráno máme totiž přednášku chovu zájmových zvířat. 

Dva týdny na veterině

neděle 5. října 2014
Dnešní nedělní článek je součástí projektu blogerky Rachel-Roo, která měla skvělý nápad jak spojit blogery a blogerky úplně všední věcí a to zápisky o našem dni (ups, trochu mi ujela ruka a napsala jsem dva týdny). V podstatě můžete psát o čemkoliv, vyzdvihnout cokoliv a také samozřejmě něco vynechat, je to jen další možnost osobu za počítačem lépe poznat (a to nejen skrz TAGy). Projekt se jmenuje JAK SI ŽIJU. Já mám takové články celkem ráda, protože člověk si potom vážně může udělat takovou reálnější představu o jeho oblíbené blogerce. Takže, co všechno jsem podnikala během dvou týdnů já?

Zhrnuto...aneb jak jsem se zabydlela v Brně.

Možná, že by to mohlo vypadat nějak takhle:


A nebo spíš takhle? 
zvířátka jsou dodaná v editoru, ale byly by to krásný nálepky, co?
Pokud jste ještě nečetli článek o mém stěhování do Brna, pravděpodobně nevíte, že tam už dva týdny bydlím. A to mi věřte, byla to změna. Z vesnice se dvěma sty obyvateli do druhého největšího města v České republice to byl jako Horymírův skok z Vyšehradu. Vypadalo to velmi riskantně, ale naštěstí díky Šemíkovi bezpečně přistál. 

Recenze: Zklidňující micelární voda a zvláčňující denní krém od Nivey

neděle 28. září 2014


V dnešním nedělním článku bych vám ráda sepsala recenzi o těchto dvou produktech, které vidíte na obrázku. Jedná se o zklidňující čisticí micelární vodu 3v1 pro citlivou pleť a zvláčňující denní krém s aqua effectem pro normální až smíšenou pleť, vše od Nivey.

Oba dva prostředky k péči o pleť jsem pořídila v srpnu a to za velmi výhodnou cenu v Tetě drogerii. Krém stál 99 Kč a k němu jsem dostala micelární vodu v hodnotě 89 Kč jako dárek. Takže cena samozřejmě úplně super. Výrobky jsou stále aktuální a dá se říci, že patří mezi novinky, přesto je ale již přes měsíc, a v podstatě denně, používám, proto vám mohu objektivně předat, jak oba fungují. 

Teď tedy přímo k samotným produktům. 



Začnu krémem. Je to tedy zvláčňující denní krém, který se vyloženě zaměřuje na hydrataci pleti, což představuje označení aqua effect. V krému je navíc obsažený vitamin E a látka Hydra IQ. Na krabičce se o Hydra IQ dozvíte toto: "Aktivní látka Hydra IQ stimuluje tvorbu nových aquaporinů (in vitro) pleti vlastních hydratačních kanálků, které zlepšují cirkulaci vody v pleťových buňkách." Mezi dalšími plusy najdeme UV filtry a lehké složení, to nám alespoň Nivea slibuje. Není to málo, že? 

Memory TAG

neděle 21. září 2014
Podle názvu víte, že dnes to bude TAG. TAGy dokážou být velmi zajímavé, ale taky se z nich dá udělat pěkná fraška. Vždycky vše záleží na otázkách, popřípadě dneska na pravidlech. Myslím si, že tento patří mezi ty lepší, protože je tak osobní, jak mu vy dovolíte. Týká se totiž fotek, vzpomínek a zážitků, které jste stihly zachytit na fotoaparát (mobil). A může to být cokoliv, věc, místo, lidé, je to na vás. 

Já se zaměřila na rok 2014, ale některé tam jsou i z doby dřívější, celkově to ale určitě nepřesahuje 12 měsíců. :) 

A nerada bych zapomněla na poděkování blogerce Natálce, která mě nominovala! Na fotkách je spousta dalších lidí, zveřejnila jsem ale takové, které jsou na internetu dohledatelné, popřípadě jsem se v podstatě všech ptala, zda s tím nemají nějaký problém. Prosím, i vy to mějte na paměti, nikdo nechce být zveřejňován na internetu, aniž by o tom nevěděl. 

Pravidla:

  1. Vložit 10 fotek.
  2. Napsat k nim místo, kde je fotka focená.
  3. Pokud si vzpomenete, tak i datum. 
  4. Popřípadě nějaký popisek.
  5. Nominovat další bloger(k)y.


Tady vím datum úplně přesně - bylo to 23. října 2013, den, kdy jsem se poprvé nechala tetovat. Už to bude skoro rok a nebyl ani jeden den, kdybych litovala. Navíc všem můžu teď doporučit salon Tribo a přímo tatéra Adama, který za touto prací stojí. 

Věřím na lásku

sobota 20. září 2014
Cítím velmi zvláštní potřebu napsat tenhle článek. Momentálně je 23:40, 19. září, pátek večer. Dokoukala jsem jeden týdenní vlog od Hanny Maggs, přečetla si jeden její článek, poslouchám hudbu, kterou ve vlogu použila...a cítím se tak...spokojeně. 

Pokud nevíte, kdo Hannah je, určitě o ní někdy napíšu samostatný článek v sérii mých oblíbených youtuberů, dnes je to ale jen spontánní reakce, kterou ve mně její videa vyvolala. Její video tady: 



Ani nevím, kde začít. Možná tím, že přese všechno jak věříte, že vaše názory se nikdy nezmění, změní se, respektive mohou se změnit. Tak, jako jsem nikdy nevěřila nebo spíš nechápala, jak se mohou dva lidé milovat celý život, nedokázala jsem pochopit, jak silný musí být ten pocit, když někoho milujete stále a vytrvale jako první den, kdy jste to poznali.....tak dnes to s trochou zkušeností chápu, věřím tomu a myslím, že jsem tím už i poznamenaná. 

Jenže jsem také už pochopila, že milovat celý život vám nezajistí vztah na celý život. Láska je až moc málo. 

Stěhování do města

čtvrtek 18. září 2014

Jsem tu zas a dneska s vyprávěním o tom, jak jsem se stěhovala z naší malé vesničky, z mého domova, do městského ruchu, do Brna. 

Stěhování předcházelo dvouměsíční hledání bytu, což mě naprosto užíralo, protože jsem strávila v podstatě celé prázdniny sezením u počítače a psaním inzerátů. Díky téhle dřině jsem ale našla své dvě spolubydlící, hrozně fajn holky, které nastupují stejně jako já do prváku na veterinu - jedna dokonce i na stejnou fakultu (veterinární lékařství). 

Po několika výletech do Brna, několika zklamání, telefonátech, dohadování se s realitkami a hádkami s dalšími lidmi, se kterými jsme hledali, jsme objevili kluka, který nabízel pokoj pro tři. Pokoj, ve kterém dneska už píšu tenhle článek. 

Dneska už alespoň vím, co je inkaso, co si představit pod pojmem služby, vím, na co se realitních makléřů ptát a na co si dát pozor u smlouvy. A že je to všechna fuška. 

Od začátku jsem se na stěhování hrozně těšila, prožívala jsem euforii při kupování skleniček a nemohla se dočkat balení. Prostě ten pocit svobody, že už jste konečně od rodičů, děláte si vše po svém a hospodaříte po svém, mě hrozně lákal. A potom to konečně přišlo! Krabice, spousta krabic. 


10 náhodných faktů o mně

úterý 16. září 2014
Já osobně mám velmi ráda články s těmito random facts, protože mi přijde, že právě přes maličkosti toho člověka lépe poznáte. Připomíná mi to i film Amelie z Montmartru, kdy v úvodních scénách vypravěč povídá o věcech, co má Amelie ráda a co ne. Víte, co myslím? Amelie se v kině rádá otáčí a pozoruje ostatní diváky, těší ji nořit ruku hluboko do pytle luštěnin a rozbít krustičku karamelu špičkou lžičky.
I v youtuberském světě se táhnou různé TAGy jako 50 facts about me apod. a já je mám vážně ráda. 

Takže nebudeme prodlužovat úvody a tady jsou fakta o mně: 

  1. Jsem posedlá vytrháváním obočí. Ne, vážně. :D Ať už to zní jakkoliv směšně, já jsem schopná pozorovat si obočí každý den a pinzeta je moje nejlepší kamarádka. Asi by mě popadl amok, kdyby se někam ztratila. 
  2. Nesnáším posmrkávání. Jakože opravdu opravdicky nesnáším. Asi bych podala kapesník snad úplně každému, jen aby přestal. 
  3. Ujíždím na Disneyho pohádkách.
  4. Špatně se mi usíná v pokoji, kde spí ještě někdo další, protože mě hrozně ruší dýchání dalšího člověka. 
  5. Miluju Star Wars. Nemohla bych se považovat za nějakýho geeka, který zná každičký detail o každé postavě, ale zbožňuji je a viděla jsem je už nespočetněkrát. 
  6. Stoprocentně nejsem ranní ptáče. Potřebuji minimálně hodinu po probuzení s nikým nemluvit, jinak je velká jistota, že budu protivná celý den. 
  7. Skoro devět let jsem dělala aerobik.
  8. Něco ve mně má sílu přimět lidi, aby se mi svěřovali...a to i ty úplně cizí, které vidím poprvé v životě. Mám už několik zvláštních historek, co jsem se kdy dozvěděla. :D
  9. Jedno z mých nejoblíbenějších zvířat je nosál červený. 
  10. Mám hrozně ráda mlhu. 

Abyste si dokázali fakta spojit s obličejem, hodím sem zrovna mojí aktuální facebookovou profilovku: 

Oblíbený seriál - díl 2.

neděle 14. září 2014
PRETTY LITTLE LIARS



V druhém dílu seriálových oblíbenců bych vás ráda seznámila s mou další slabostí...seriálem Pretty Little Liars. Mnozí z vás už o něm určitě slyšeli nebo ho dokonce sledujete, ale jsou tu stále někteří, kdo tlaku ostatních odolávají nebo to po prvních pár dílech vzdali. Well, pojďme to změnit! 


Pretty Little Liars je přibližně pětačtyřicet minut dlouhý seriál na americkém kanále ABC Family, který má v dnešní době už miliony fanoušků. Seriál je založený na sérii knih od autorky Sary Shepard a na jejím televizním zpracování pracuje Marlene King. V roce 2010 byl uveden pilotním dílem a od té doby už posbíral několik cen a nominací a slaví obrovský úspěch. Na IMDb má dokonce hodnocení celých 8,0. 

Již několikrát jsem slyšela, že se na to lidé začali koukat, ale ani po prvních pár dílech je to nechytlo. A to je přesně ono, protože až po prvních pár dílech vás to chytne...a už nepustí. Reálně si myslím, že přibližně od čtvrtého dílu budete připoutáni k tomuto napínavému dobrodružství. 



Už podle názvu se dá vydedukovat, že seriál má něco do činění s lhaním, řekla bych, že je velmi pěkným příkladem rčení "Lež má krátké nohy.", protože hlavní pointa se točí kolem skrytých tajemství. A těch je v malém městě Rosewood plno. 

Co byste měli vidět

čtvrtek 11. září 2014
Původně jsem chtěla post pojmenovat něco jako "Kulturní vložka pro váš den", ale nakonec se mi slovo vložka zdálo až moc ..."alarmující", takže proto takovej naprosto nelezuvámdozadku nadpis. 

Prostě a jednoduše už v článku Škola - pro někoho z pekla štěstí jsem vám ukázala pár věcí, které stojí za pozornost a to samé bych ráda provedla dnes. Řekla bych, že podobné články se tu mohou vyskytnout častěji, protože já ráda objevuji nové "kulturní a motivační" potěšení pro mojí duši. Haha, so touching. 

Na co jsem tedy narazila za posledních pár dní a co byste měli vidět? Jsou to tři videa, která mají docela společného jmenovatele. Dá se říct, že každé z nich vás něčím inspiruje, ale pravděpodobně každé z nich vás natočí trochu jiným směrem. 

Tak tedy první video, které sdílela makeup guru Kandee Johnson na její facebookové stránce. Tuhle ženu jsem objevila před několika lety a nejenomže se skvěle vyzná v makeupu a je naprosto originální svým stylem, velmi často sdílí motivační věci, které mi nejednou zvedly úsměv. Video sdílela ze stránky Prince Ea, což je ověřená stránka na facebooku, má svojí fanbase a toho člověka zná očividně přes 150 000 lidí. Prince Ea je rapper (velmi pěkný černoch, musím přiznat) a jak sami ve videu uvidíte, jeho tvorba je tak trochu úplně mimo klasický rap s textem stylu "hej ou, mám sex, peníze a drogy, pěkný baby...hej ou, yolo!" (to pravděpodobně nikdo nikdy takhle neřekl :D ). Mluví o světě, o lidech, o lásce...no posuďte sami. Mě se to určitě dotklo a půjdu projet jeho další tvorbu. 

Odkaz na video zde: Why I Think This World Should End.

_________________________________________________________________


Teď se přesuneme k člověku, který řekne ve videu jenom pár vět, ale i tak se vás to dotkne. Jeho jméno je Paul Smith, označovaný jako typewriter artist, tedy umělec, ale ne všední umělec se sadou štětců. Tenhle pán vám totiž vyrazí dech. Stvořil přes 400 kreseb jenom s pomocí obyčejného psacího stroje....což by možná ani nebylo tak úctyhodné, jenže Paul Smith trpěl centrální=spastickou obrnou, což je podle všeho vrozená nemoc, která se postupně s věkem zhoršuje. Jeho pohybové funkce byly čím dál tím víc horší, ale Paul Smith se vzdal svého koníčku jen několik let před jeho smrtí. Zemřel v roce 2007 a očividně to byl velmi sympatický pán. Video, které mě tolik zaujmulo, je toto:

První zářijový nákup

úterý 9. září 2014

Přeju všem krásný úterek, vypadá to, že sluníčko se nás stále ještě drží, snad se nám poštěstí i další dny! Jak jsem se vrátila z náročného víkendu domů, táta si na mě vymyslil sekání zahrady, takže vám teď píši v pauze po první třetině...štěstí, že jsem ráno nešla běhat, jinak bych byla teďka už úplně odrovnaná. :D

Minulý týden jsem využila prázdného bytu, který patří babičce, a pozvala tam kamarádku na dopolední čaj. Dopolední čaj se rozrostl na mininákupy, obhlížení blbůstek u vietnamců a procházku po maloměstě a blízkém okolí. Když nebudu počítat to, že jsme se ztratili v malém městečku, kde to znám už od malička, a skončili v JZD ( :D ), byl to povedený začátek dne. 

Na "nákupy" jsme vyrazili do Tety, nevím jak vy, ale já prostě miluju procházky drogerií. Nejenomže skončím s pokreslenýma rukama od rtěnek, vyzkouším pár parfémů, ale vše to zavání tím dětsky pohádkovým světem "kdybych měla peníze, koupila bych si..." a to mě prostě těší. 

Narazila jsem tam na dvě super slevy, které vám hned ukážu, a potom jsem si nemohla odpustit nákup alespoň jedné rtěnky. Moje výmluva zní: "Potřebuji zaplnit stojánek, přece ho nenechám poloplný."

Co jsem si koupila: 

  1. Rtěnka Rimmel London Lasting Finish by Kate Moss - odstín 105
  2. Rtěnka Rimmel London Lasting Finish by Kate Moss - odstín 012 My Orange
  3. Lesk na rty Miss Sporty Ultra Shine Lip Gloss - odstín 006 Champagne
  4. Oční stíny Maybelline Colorama Eye Shadow Mono - odstín 305

Nechci článek stylizovat do recenze, spíš bych radši napsala své první dojmy. Pokud ale máte zájem o podrobnější recenzi nějakého produktu, určitě napište do komentářů a já vám ráda vyhovím! 

Bojovníci se smrtí

pondělí 8. září 2014
zdroj - stačí kliknout na obrázek
Je pondělí a já se cejtim jako idiot, slibuju pravidelné nedělní články a neděle utekla a článek nikde. Omlouvám se všem, kdo čekali. Mám sice pádný důvod, který souvisí s tímto článkem, ale vymlouvat se na něj nechci, hold jsem si měla článek přednastavit. Dnes tedy náhrada za včerejšek, spontánní téma, které ve mně vyvřelo za posledních pár dní. 

O čem chci dnes psát? Pečovatelství. 

Proč? Za posledních pár dní jsem se s tím na vlastní kůži potýkala a teprve dnes si mohu oddychnout a nechat vyplynout ten stres, co jsem nasbírala a nemohla dát najevo. 

Přes poslední půlrok a především přes poslední měsíc se to v naší rodině seběhlo tak, že je tu člověk, který se o sebe už nedokáže absolutně postarat - tím myslím naprosto všechno, jídlo, záchod, všechno. Já si tu dřinu zažila jen čtyři dny a jsem naprosto odrovnaná, fyzicky, psychicky, prostě úplně. Dát najevo slabost? Nikdy. To nesmíte ani kvůli člověku, kterého opečováváte, ani kvůli člověku, který takovou práci dělá denně. 

Na jednu stranu mě děsí, že jsem musela odjet a nikdo tam teď nemůže navíc pomáhat, na stranu druhou jsem neskonale ráda, že už jsem doma, sedím u počítače a mám svůj klid. Vře to ve mně strašně. Jsem naštvaná, že se to děje, že si lidi musej zažívat takový utrpení a jsem v šoku, že existují lidé, pro které je pečovatelství práce, kterou chtějí dobrovolně dělat. Hluboce je obdivuji. 

Škola - pro někoho z pekla štěstí

úterý 2. září 2014
zdroj - stačí kliknout na obrázek
Včera jsem měla celkem šoking day, jelikož na facebooku sleduji stránku Rozvojovka - Člověk v tísni a upoutal mě tam jeden jejich odkaz. Jedná se o fotočlánek, který byl šitý na míru prvnímu září a všem studentům, kteří by nejraději studenty nebyli. 

Nejde o žádný drasťák vyhladovělých dětí, ale i tak se nad fotkami pozastavíte a možná vás to donutí přehodnotit určité věci. Protože i když o těch problémech člověk slyšel, zná je, beztak si je dennodenně neuvědomuje a já se o tuhle tématiku celkem zajímám a uvědomila jsem si, že sdílet na facebooku mi prostě nestačí. Od toho mám přeci blog, abych se mohla vyjádřit k širšímu publiku. 

Článek je sbírkou fotek, které dokumentují děti a náctileté při cestě do školy. Je to foceno v různých zemích, v různých ročních dobách, v jiném počasí, za různých podmínek, ale všechny děti jsou na tom stejně. Už jen cesta do školy je stojí spoustu úsilí, natož škola samotná. A člověk by se měl pozastavit a zamyslet se, že my máme vlastně všechno a měl by opravdu cítit vděčnost, protože ne každý se narodí do země, kde je vše jednoduché. 

Sami se můžete přesvědčit zde


_________________________________________________________________


Rozvojovka přidala ke svému příspěvku i další odkaz - zdánlivě pozitivní článek o dětské práci. S tématem školy to stále souvisí, protože děti, které musí pracovat, do školy prostě chodit nemůžou. 

Píšu zdánlivě pozitivní článek, protože autorka píše o tom, jak se počet pracujících dětí zmenšil, avšak mě stávající číslo i tak zaskočilo a bylo mi z toho dost smutno. Mám tři mladší bratry a všichni jsou ve věku kolem desíti let, kdyby žili v jedné z problémových zemí, všichni by pravděpodobně pracovali, nebo by to při štěstí postihlo jenom jednoho z nich. 

Co vás čeká a nemine

pondělí 1. září 2014
původní obrázek - zdroj - stačí kliknout na obrázek
Už podle názvu a úvodní fotky vám asi došlo, že tento blogpost se bude týkat především blogu samotného. Co s ním plánuji, co tu v příštích dnech a týdnech můžete vidět a taky třeba důvody, proč se sem jako čtenář vrátit. :) Na konci článku mi můžete s něčím poradit. ;)

Rozdělila bych celou tematiku do třech bodů: 

  1. Frekvence článků
  2. Obsah
  3. Komunikace
1. Upsat se určitým pravidlům, jak často budu publikovat články, je tak trochu jako stavět si vlastní šibenici, ale jsem ochotná to podstoupit, protože vím, že je to důležité. Důležité pro všechny, kterým se tu líbí a rádi se sem budou vracet. Budete mít důvod těšit se, budete vědět, kdy můj blog vyhledat a hlavně budete mít jistotu, že tu na vás něco čeká. Tedy snad snad snad. Veterina bude těžká a jsem si jistá, že mi to dá zabrat, proto budu ve svých předsevzetích realistická....a tak tedy článek minimálně jednou týdně a to v neděli. Všechny ostatní blogposty budou bonusové a budou se tu vyskytovat nepravidelně.

2. Jak jste si již určitě všimli, můj blog nemá žádné specifické zaměření a nehodlám to měnit. Ráda se dotknu každého tématu, které mne něčím zaujme. Plánuji toho ale dost - nové rubriky, nové série apod. Co teď prozradím je rubrika Favourites, do které momentálně patří pouze jeden článek (Oblíbený seriál - díl 1.), ale můžete se těšit na další, nenaleznete tam jen seriály, ale také filmy, knížky, youtubery, umělce, muzikanty a mnohé další. V notesu mám poznamenané i recenze a to ne pouze ty kosmetické (!), např. již hotový článek Okénka do minulosti. Přidávám i recepty a brzo tu naleznete i články týkající se obecně zdravého životního stylu. Rubrika Motivation se stoprocentně bude rozrůstat a k tomu se otevřeně zavazuji, vaše komentáře mi totiž udělaly obrovskou radost. "Třešničkou na dortu" budou články, které se týkají jen mne...řekněme třeba takové průzory do mého osobního života, já sama je hrozně ráda čtu. 

První GetReadyWithMe

neděle 31. srpna 2014

Včera jsem se chystala na drumcový festival (drum and bass - styl hudby pro ty, co netuší, oč kráčí) a řekla jsem si, že vás nechám nahlédnout pod pokličku mých kosmetických vylepšováků. 

Nikdy jsem nepatřila mezi majitelky plných šuplíků kosmetiky, přestože bych moc ráda, ale vše se časem zlepšuje. Peněz přibývá, rozumu taky, a tak jsem schopná občas dobře nakoupit. Ovšem i tak se moje minisbírka skládá spíše z nekvalitních přípravků, které najdete v každé obyčejné drogerii. 



Pokud chcete vědět, co a jak jsem použila na tento look, stačí scrollovat dál dolů. :)

Velmi zřídka používám makeup, ale jelikož moje pleť není v posledních dnech v úplně nejlepším stavu, rozhodla jsem se pro svůj malý vzorek natáhnout. Pro pěkný vzhled makeupu je ale důležité mít pokožku čistou a hladkou, proto jsem použila peeling, který se specifikuje na problematickou pleť. Dále jsem pleti dodala potřebnou vláhu zvláčňujícím denním krémem, který aplikaci makeupu velmi usnadnil. 


Recept: Smoothie časovaná bomba

čtvrtek 28. srpna 2014


Je léto (ano, ještě stále je!) a co víc se hodí do teplého počasí ("teplého") než časovaná bomba všech ovocných a exotických chutí? Ano, ano, je to právě smoothie. Nikdy dřív jsem je nedělala, v podstatě jsem o nich ani nevěděla, co ale sleduji youtubery, měla jsem nutkání to taky vyzkoušet. Ono je to očividně docela trend a já byla zase opět mimo, trochu si zaspala dobu, Aneto, my víme. 

Já vím, nevypadá to vábně, ale to jen proto, že já ještě nevychytala ty správné ingredience, to správné množství apod.. Můžu vám ale stoprocentně zaručit, že vzhled je to poslední, co vás bude po ochutnání zajímat. 

Takže jak na to? 

Já si zajela do Kauflandu na velký "bio" nákup - resp. jsem se snažila nakoupit co nejzdravější věci a popřípadě bio produkty na takový menší detox...a také proto, že jsem chtěla zjistit, co to vlastně obnáší takový zdravý život/vegetariánství/veganství...ale hlavně kolik to stojí. Jedním slovem hrůza, ale o tom třeba někdy jindy. 



 Budete potřebovat: 

Měj se rád

úterý 19. srpna 2014
Toto je absolutně spontánní post a vůbec jsem ho neměla v plánu, ale téma článku se mě vždycky tak nějak dotýkalo a to přímo mě, ale hlavně ostatních, kterým jsem se snažila během let pomoci a zvednout sebevědomí. Protože v tom nikdy nejsme sami. 

Projížděla jsem internet a narazila během dvou posledních dnů na pár inspiračních a motivačních videí, které se týkaly především seběvedomí, sebelásky a SEBE, a vzpomněla jsem si, že mám v počítači uložené kousíčky svých myšlenek přímo na toto téma. Píšu několik let a jsou to různé věci - deníkové, ale i úvahové, mám to ve speciální schované složce v počítači, v milionech denících v pokoji. Nejsem připravená, abych tu odhalovala všechno, ale když jsem našla ty malé úryvky, potěšilo mě to. Je na nich vidět můj progress, věkový, ale hlavně duševní - dva jsou z roku 2011 a jeden z roku 2013. 

Jsou to takové malé věci, ale pamatuji si, jak jsem byla duševně vypjatá, když jsem to psala, protože pokaždé mě k tomu dohnaly určité okolnosti - okolnosti lidí kolem mě a já si pamatuji, jak jsem byla naštvaná, že se někdo může cítit tak méněcenně. Naštvaná jen na ten čistý holý fakt. Každopádně poslední úryvek, který začíná slovem "Ahoj,.." byla vlastně zpráva, kterou jsem přímo poslala své kamarádce, která tehdy procházela fází nízkého sebevědomí a začala tím zraňovat i lidi kolem sebe a to už byl pro mě takový ten bod, kdy jsem si řekla dost. Teď už to zašlo daleko a takhle to s ní přeci nemůže jít dál. 

Všechny miničlánky se ale týkají v podstatě toho samého a já doufám, že si z toho každý dokáže něco vzít. 

Recept: Těstovinový salát s tuňákem a mozzarellou


Zatím to vypadá, že můj blog nemá vůbec žádný řád a ničeho konkrétního se netýká...a tak je to správně. Jsem to já, věci, které mám ráda, můj dennodenní život. A protože a jelikož jídlo zbožňuju a považuju to za velmi jednoduchý prostředek k lepší náladě, objeví se tu možná i nějaké mini recepty. Recept jako takový to asi nikdy nebude, protože já beztak nevařím žádné složitosti. Většinou se řídím pravidlem: Co trvá déle než půl hodiny, nedělám. 

Dnes tedy až směšně jednoduchý těstovinový salát s tuňákem a mozzarellou. 



Budete potřebovat: 

  • těstoviny (jakékoliv, já zvolila vrtulky)
  • plechovčičku tuňáka (za mě ve vlastní šťávě, tento má 80 g)
  • sýr mozzarella
  • olivový olej
  • zeleninu dle vašeho výběru - chci ale vyzdvihnout listový špenát, který můžete vidět vpravo v plastovém sáčku, je to skvělá náhrada obyčejného listového salátu



Dopolední cukrárna

pondělí 18. srpna 2014
ANEB PRVNÍ (POKUS O) LOOKBOOK


Jedno naprosto všední dopoledne jsem si udělala radost a jela do Čáslavi, abych se setkala s mou bývalou spolužačkou, dobrou kamarádkou a skvělou blogerkou Míšou. Nejenže jsme se neviděli už celou věčnost, ale Míša si ode mě chtěla půjčit Hostitele, na kterého už zveřejnila skvělou recenzi, tak to nezapomeňte očekovat. 

Vtipná vložka: Musela jsem se nechat vyfotit na průkazky do školy, na vlaky apod. jako první krok k přípravě na stěhování do Brna a veterinu. Paní fotografka začala již při pozdravu básnit o mé hřívě a během focení jsem se dočkala úchvatných komplimentů jako např. "Vy musíte dělat do reklamy! To vám zaplatí studie! Musíte se ke mně přijít nechat vyfotit a někam to pošlem! Vás přesně hledají!" Pak mi vrazila do ruky vizitku a já odcházela z ateliéru se stydlivým úsměvem na rtech, v dušičce pyšná a navenek mi bylo líto Míši, že to vše musela poslouchat. Nebudu vám lhát, první den jsem o tom hodně hodně přemýšlela a představovala si samu sebe na stránkách časopisů, jak dělám reklamu na šampony, ale furt mi to přišlo k smíchu...což mi přijde stále, ale hlodá to ve mně. Hold "bejt modelka" je červotočivá myšlenka a když jsem napsala jiné profesionální fotografce, která mi potvrdila, že to potenciál má, je těžké o tom neuvažovat. Vy to ale berte s úsměvem a nadhledem, je to jen ukázka toho, že i naprosto všední dopoledne se může člověk dočkat něčeho šokujícího. :)



Cukrárnička, kterou jsme navštívili, je naprosto obyčejná, ničím výjimečná, a proto ani kvalita jídla a nápojů není nijak oslnivá. Každopádně v takovém maloměstě jako je Čáslav se drží a svým příjemným interiérem to vylepšuje. Obdařila jsem se ovocno-tvarohovými zákusky, které mám upřímně nejradši, a mým oblíbeným frapéčkem. Během let na gymplu jsem toho vypila hektolitry a nikdy jsem neměla dost. 

První TAG: Liebster Award

čtvrtek 7. srpna 2014

V blogové atmosféře jsem stále velká amatérka a všechno je mi pořád cizí a nové a uvědomila jsem si, že to není jednostranný fakt. Vždyť vlastně ani vy nevíte nic o mně - proto dnes právě tento druh blogpostu. Neuvažuji o tom, že by TAGy byly pravidelnou dávkou, ale pro zpestření neuškodí. 

TAG má svá pravidla a ty říkají: 
  1. Poděkuj blogerovi, který tě nominoval.
  2. Napiš 11 faktů o sobě.
  3. Napiš 11 odpovědí na otázky, které si dostal/a.
  4. Nominuj 11 blogerů s méně než 200 odběrateli, aby odpověděli na tvých 11 otázek. 
Poděkování:
Děkuji mé bývalé spolužačce a kamarádce Míše za nominaci. Seš skvělá podpora a navíc talentovaná blogerka! 

Fakta:
  1. Jmenuji se Aneta a bohužel mi už táhne na dvacet. 
  2. Bydlím ve vesnici a jsem za to ráda! Města se mi oškliví. 
  3. Už od dětství si přeju být veterinářka a letos se mi dvířka k tomuhle snu široce otevřela. :)
  4. V září se budu stěhovat do Brna za vzděláním a jsem vyděšená a natěšená zároveň. 
  5. Mám dvě tetování a jsem tvrdým kritikem, co se toho týče. Nesnáším bezduchá a nahodilá tetování. 
  6. Nesnáším, když někdo popotahuje a nemůže se vysmrkat. 
  7. Mám zvláštní obsesi po buřtech na pivě. 
  8. Ve společnosti jsem ráda středem pozornosti (nebudu lhát :D ), přese všechno si ale hrozně užívám chvíle, kdy jsem sama. 
  9. Věřím, že člověk může milovat celý život. 
  10. Jeden z mých největších strachů je lítost - resp. bojím se, že na smrtelné posteli budu litovat věcí, co jsem neudělala. 
  11. K mým největším přání patří charitativní práce pro děti v Africe a na Haiti. 

Okénka do minulosti

středa 6. srpna 2014
...ANEB JAK JSEM SI NECHALA VYVOLAT FOTKY



Vždy jsem tak trochu patřila mezi sběratele a i když u mě nenajdete žádné poštovní známky, herbáře ani prázdné flašky od alkoholu, stále se mezi ně řadím. Jsem vzpomínkový sběratel, žádný originální, ale nejspíš jako každý druhý.
Moje sbírka se skládá z obalů od žvejkaček, vstupenek na plesy, střepů od jednoho světlého ležáku a víček od CocaColy, kdy jedna pet láhev obsahovala více rumu, než bylo na náš věk vhodné. Jsem sběratel, který si u spousty věcí už ani nevzpomene, kde je vlastně vzal, ale je věrný svému minulému já a nikdy nic nevyhodí....a nikdy, nikdy by tu krabici nenazval bordelem nebo odpadem (i když to jsou jen krabice smetí).
Jsem sběratel, který na věci rád šahá, rád si je prohlíží a díky doteku se přenese do minulosti, například do dne, kdy jsem dostala tenhle naprosto úděsný náramek od své nejlepší kamarádky, která vlastně už není moje nejlepší kamarádka....a do spousty jiných dalších dnů, které mi dnes čarují infantilní úsměv na tváři a plní mě nostalgií.

A přesně proto se už dále nemůžu dívat na všechny fotky v počítači. Dělám to několik let, mačkám šipku doprava a pozoruju ten stroj, jak se na něm míhají obrázky a už mi to prostě nestačí. Je čas odlehčit peněženku, zaplnit místo v pokoji a doplnit prázdné kapsičky ve fotoalbu.

Tak jsem hledala nejlevnější a nejpohodlnější cestu, jak vyvolat svoje vzpomínky, svojí inspiraci a dát jí 3D podobu. Zda jsem našla i tu nejkvalitnější cestu, se dozvíte v tomto článku.


Vybrala jsem si tento portál a doufala v to nejlepší. Nabízí vyvolání fotek klasických formátů, velkoformátové fotografie, fotografie na plátno a mnoho dalších foto dárků apod. Můžete si vybrat ze dvou možností zpracování objednávky - automatické či ruční zpracování. Při automatickém zpracování pouze fotky nahrajete, určíte rozměr, jaký papír chcete a zda chcete okraje. Ruční zpracování vám zajistí větší kvalitu, upravení barvy, jasu atd., ale připlatíte si korunu ke každé fotce.